Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj

Text k zamyšlení u příležitosti 27. neděle v mezidobí | 4. října 2015

Jedna mladá dívka se rozhodla, že její manželství bude krásné a šťastné až do smrti. Nakoupila si knihy o partnerském soužití, zaplatila si kurzy manželského života a poctivě se i se svým snoubencem připravovali na společný život. Když se vrátila z jednoho týdenního odborného semináře O významu sociálně emocionální dimenze budování vztahu s přihlédnutím k hodnotovým prioritám partnerů a dětí z aspektu koexistence různých generací, vyčerpaně usedla na židli a podívala se na svoji maminku. Chvíli ji pozorovala a pak řekla: „Nechápu, jak jste mohli s tátou vydržet spolu celý život a zvládnout všechny nástrahy a krize, když jste před tím neprošli žádným školením.“ Tu se na ni maminka usmála, vzala do ruky růženec a ukázala ji na obraz svaté rodiny nad postelí. „Zvládáme to proto, že máme na všechna úskalí jednoduchý lék. Pokornou a upřímnou modlitbu.“

Cílem tohoto příběhu není zlehčovat přípravu na manželství a vzdělávání manželů. To jsou mimořádně důležité a užitečné věci. Nejen snoubenci, ale i manželé by si měli čas od času přečíst časopis, knihu či navštívit nějakou besedu nebo duchovní obnovu o manželství a rodičovství. O každý vztah je potřeba pečovat. A když máme příležitost se něco dozvědět či nechat se povzbudit, využívejme ji.

n_277

Někdy se říká, že manželství dříve vydržela více. Čím to? Jak naznačuje příběh, lidé sice neměli takový přístup ke vzdělávání o soužití, ale uměli se modlit. Uměli na kolenou přijímat pomoc od toho, který spojil jejich životy dohromady. A tomuto umění je potřeba se znovu a znovu učit.

Za opatem přišla odhodlaně se tvářící žena. A že již nechce žít v tomto manželství. Opat ji pozorně naslouchal a když vyslechl všechny její nářky a stížnosti, tak se zeptal: „Opravdu jste udělala všechno pro to, abyste své manželství zachránila?“ „Samozřejmě, vždyť vám to tu celou dobu vysvětluji,“ odvětila nedůtklivě žena. Tu opat povzdechl a vyslovil neobvyklou prosbu: „Tak mi ukažte svá kolena. Na nich se nejlépe pozná, jestli jste toho pro záchranu vztahu udělala tolik, kolik povídáte.“

Poslední věc, kterou je potřeba připomenout, je, že žádné manželství nevydrží bez oběti. Říká se, že manželství je smutné bez objetí a nemožné bez obětí. Patří k němu objímání i těžkosti. Sdílení dobrého i zlého. Někdy si partneři stěžují, že se ve vztahu pro druhého obětují a nic z toho nemají. Zde je potřeba připomenout, že oběti, které přinášíme přispívají i ke spáse naší duše a ke spáse všech, za které svá trápení a bolesti přinášíme na oltář. Někdo by mohl namítnout, že nás přece vykoupil Kristus a spása je zdarma daný dar. Takže už není třeba obětovat sebe. Na to je snadná odpověď: Nejvyšším projevem naší vděčnosti a lásky k Bohu je, když se ke Kristově oběti připojujeme. A dalším projevem jeho lásky je, že naše oběti přijímá a proměňuje v požehnání a spásu pro nesmrtelné duše. Tak nám dává podíl na úžasném díle spásy.

Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj. Z toho, jak se tomu apoštolové diví, vnímáme, že je to jeden z nejtěžších požadavků, které na nás Bůh má.

Někdy se stane, že přes veškerou snahu, pomoc center pro rodinu, manželských poradců, přes všechny modlitby a oběti se nepodaří vztah zachránit. Pak nezapomínejme, že ani po rozchodu nekončí naše zodpovědnost za spásu manžela či manželky. Je potřeba se za něho či za ni modlit a prosit až do smrti. A alespoň tímto způsobem naplňovat slib, který jsme dali Bohu.

1040 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *