Prodej všechno, co máš

Text k zamyšlení u příležitosti 28. neděle v mezidobí (Mk 10,17-30) | 14. října 2018

Nějaký člověk přišel za Ježíšem s postojem: „Za co získám Boží království?“ Tedy s typickým starozákonním postojem. I když i nám je toto obchodování s Bohem někdy blízké. Co tedy Bůh požaduje, abych si zasloužil jeho věčný život? A tak mu Ježíš ukazuje, co je třeba. Ale ten požadavek je pro něj nezvládnutelný. Zjišťuje, že na to nemá, a odchází. Když to pak Ježíš probírá s učedníky, tak taky posmutní a dojdou k verdiktu, že vlastně nemůže být spasen skoro nikdo. Že to není v lidských silách. Ale pak se vše otáčí a Ježíš vysvětluje, že to opravdu v lidských silách není. „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha.“ A my musíme uznat, že na poklad v nebi nemáme z vlastních sil. A tady nám Bůh ukazuje, že on je tím největším pokladem. Když přijmeme jeho, přijímáme i veškeré jeho dary. Tedy i věčný život.

Na to nakonec přišel i onen člověk, vrátil se a stal se hlasatelem Boží radostné zvěsti. Podle exegetů šlo o samotného budoucího evangelistu Marka. A nám sděluje tuto zkušenost, že Bůh sám je tím největším pokladem. Tedy, že si místo v nebi nemohu zasloužit svou „chudobou a dobročinností“. Ale to, že jsem poznal ten největší poklad, mě pak vede k tomu, abych odkládal vše, co mě brzdí, vše, co mě od Boha odvádí.

Jeden člověk si přečetl v Bibli větu: „Jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ a pravil: „Prodat všechno a jít za nějakým Ježíšem, to by mohl udělat jenom největší blázen na světě!“ Nato mu opat odpověděl: „Může to tak vypadat, ale představte si, že znám ještě větší blázny.“ „To není možné! Kdo by mohl udělat ještě větší hloupost?“ „Spousta lidí, kteří prodají a ztratí všechno pro alkohol, drogy a riskantní hry. Ti o všechno přijdou a nic nezískají. Ani na zemi, ani na věčnosti.“ „A co získají ti, kdo to udělají pro toho vašeho Ježíše?“ „Svobodu od světa a úžasnou zkušenost, že se o ně Bůh stará.“

Vidíme mnohé vzory, ty, kteří se rozhodli všeho vzdát a následovat Krista. Vidíme to zvláště u řeholníků, třeba u sester sv. Matky Terezy. Na druhou stranu, kdyby takto žil například otec rodiny, byl by jeho postoj nezodpovědný. Ale ať už jde o kohokoli, vždy platí a bude platit, že vztah k Bohu, k rodině a k bližním je přednější než starost o majetek. Majetku se nesmí sloužit, ten má být nástrojem pro konání dobra.

Jak tedy naplnit dnešní evangelium? Na prvním místě je potřeba objevit a rozvíjet vztahy lásky s Bohem a lidmi a na druhém pak konat dobro a pomáhat druhým podle svého stavu, povolání a svých možností. Zamysleme se tedy dnes, jak naplnit toto Boží slovo každý na svém místě, ve své rodině.