Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Setkání na opuštěném místě

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti sv. Jakuba, patrona farnosti (Mt 20,20-28) | 22. července 2018

Stěžoval si jeden člověk: „S tím, jak se rozvíjí možnost cestování, ubývá opuštěných míst. Kde byly před léty krásné prázdné pláže, lesy, hory, jsou dnes turistické oblasti plné lidí. Najít klidné či dokonce opuštěné místo je nadlidský úkol.“ Slyšel to kněz a nabídl mu: „Jestli hledáte klid, tak zkuste zajít do kostela, to je krom nedělní bohoslužby to nejklidnější a nejopuštěnější místo široko daleko.“

Mohli bychom se zamýšlet, proč onen kněz považuje kostel za neopuštěnější místo. A bylo by to velmi smutné zjištění, kdyby tomu tak bylo z důvodu malé návštěvnosti. Ale podívejme se na celou záležitost z jiné strany. Ano, každý kostel je tím místem, kde člověk i mimo bohoslužby může najít své opuštěné místo, kde se může ponořit do Boží přítomnosti, být v jeho blízkosti.

Vyprávěli mi jedni známí, kteří se pěšky vypravili na Svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostela ve Španělsku, že na mnoha místech našli otevřený kostel, kde s knězem slavili mši svatou. Nikdo v kostele nebyl, a tak přišli, sami si vše připravili, využili toto místo modlitby, a pak zase pokračovali v putování.

Ne každý ale může takto putovat, přesto i v naší obci máme místo, kde se scházíme nejen jako společenství – farní rodina, ale kam můžeme přijít kdykoli přes den. Mám radost, když během dne potkám v našem kostele nebo v jeho blízkosti třeba některého s rodičů s dětmi.

Na plakátku před kostelem je zpráva, že je pro nás Ježíš ve svatostánku 24 hodin denně. Kostel je jakousi dobíjecí stanicí pro člověka. Kdo se kdy uprostřed horkého dne zastavil v kostele, zadíval na svatostánek a pustil do rozhovoru s Ježíšem, ví, že to může být mimořádně krásná chvíle. Ježíš čeká na tuto příležitost, kdy necháme stranou mobilní telefony, pracovní záležitosti a jiné starosti a dáme přednost právě jemu. Chce nám naslouchat, chce se radovat z našich úspěchů, soucítit s naší bolestí, žehnat nám i všem, které mu zde odevzdáme.

Slavíme dnes apoštola sv. Jakuba Staršího. Naši předkové právě jeho přijali za patrona naší farnosti, našeho kostela. Byl to právě on, kdo putoval s Ježíšem na horu Proměnění, ze které pak odešel nadpřirozeně povzbuzen. Byl to právě on, jak jsme slyšeli v úryvku evangelia, kdo s dávkou ctižádosti spolu s bratrem a matkou šel za Ježíšem. Ano, Ježíš jeho touhu svým způsobem naplnil. I nás chce obdarovat podle naší touhy. Ale může nás obdarovat jen tehdy, když sami chceme.

Měl jsem možnost navštívit klášter Betlémských sester, kde je mimo jiné běžnou praxí, že po mši svaté po požehnání všichni setrvají v půlhodinovém díkučinění. Teprve pak kněží opustí presbytář. I takto můžeme zakusit své „opuštěné místo“ s Ježíšem. Nemusí to být zrovna půlhodina, ale věřme, že čím méně času máme a čím více spěcháme, tím více potřebujeme ztrácet čas s Ježíšem.

Na jedné lavičce v horách byl nápis: „Odpočívej chvíli, abys došel k cíli.“ Kéž na to pamatujeme i při naší cestě životem k tomu nejvyššímu cíli.

110 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *