Věčnost

Text k zamyšlení u příležitosti 32. neděle v mezidobí (Lk 20,27-38) | 6. listopadu 2016

Bůh nám na zemi dává mnoho krásných a dobrých věcí, ale všechny jsou jen předzvěstí toho, co pro nás připravil na věčnosti.

V době, kdy se saduceové ptali Ježíše, komu bude na věčnosti patřit žena, která měla v životě sedm manželů, plnilo manželství krom jiného i důležitý sociální úkol. Bylo řádným způsobem, jak se postarat o ženy, které se zcela obětovaly pro rodinu a domácnost.

Ale v nebi již tento sociální rozměr manželství nebude potřeba. Pán Ježíš nechce nijak umenšit svátost manželství, ale odhaluje, že na věčnosti se Bůh postará o všechny naše potřeby. Fyzické, duševní i duchovní. Ježíš na různých místech Písma říká, že je pro nás připraveno něco nesmírně krásného, co si tady na světě nemůžeme představit, a proto nám již nebudou žádné světské radosti scházet. S dětmi jsme si řekli, že to je velké Boží překvapení pro nás, které ani Pán Ježíš neprozrazuje. Jen nás ujišťuje, že naši předkové žijí, a že také my budeme žít. Protože Bůh je Bohem živých.

Zeptal se jeden mnich opata: „Není hřích myslet na nebe a snít o něm, když stejně nevíme, jaké to tam bude?“ Opat se zamyslel a pravil: „Právě naopak. Hřeší ten, kdo na nebe málo myslí, protože pak o spásu málo usiluje a ve zkouškách a pokušení mu scházejí síly.“

My musíme žít plně realitu pozemského života – žít s nohama na zemi, ale naše hlava má být v nebi, protože to je náš cíl. To není prázdné snění a utápění se v iluzi, ale skutečný směr všeho pozemského počínání.

Někoho by také mohla napadnout otázka: „Když bude na věčnosti všechno úplně jinak, má cenu budovat tady v pozemském životě vztahy a k někomu se vázat?“ Odpověď je jednoznačná: „Právě proto, že nás po smrti čeká úplně nový způsob bytí a žití, je potřeba stávající čas využít co nejlépe.“ A navíc, budováním dobrých vztahů v pozemském životě se učíme tomu vztahu nejdůležitějšímu, vztahu k Bohu.

Manžel, manželka, děti, všichni jsou nám jen na chvíli svěřeni do péče. Umějme si tohoto času vážit, snažme se ho dobře využít. Každá chvíle, kterou spolu trávíme, je nesmírně vzácná a už se nikdy nebude opakovat. Prožívejme ji co nejlépe a co nejkrásněji.

Pomoci nám v tom může jedna myšlenka o svatosti: Svatý je ten, kdo žije dobře, krásně a s láskou, protože se naučil vnímat dobrotu, krásu a lásku, se kterou Bůh pečuje o své dílo. Žijme tedy každý den s vědomím, co všechno mi Bůh dává, a tím více se těšme na to, čím nás chce překvapit, co má pro nás připraveno.