Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Věčnost

Text k zamyšlení u příležitosti 32. neděle v mezidobí (Lk 20,27-38) | 6. listopadu 2016

Bůh nám na zemi dává mnoho krásných a dobrých věcí, ale všechny jsou jen předzvěstí toho, co pro nás připravil na věčnosti.

V době, kdy se saduceové ptali Ježíše, komu bude na věčnosti patřit žena, která měla v životě sedm manželů, plnilo manželství krom jiného i důležitý sociální úkol. Bylo řádným způsobem, jak se postarat o ženy, které se zcela obětovaly pro rodinu a domácnost.

Ale v nebi již tento sociální rozměr manželství nebude potřeba. Pán Ježíš nechce nijak umenšit svátost manželství, ale odhaluje, že na věčnosti se Bůh postará o všechny naše potřeby. Fyzické, duševní i duchovní. Ježíš na různých místech Písma říká, že je pro nás připraveno něco nesmírně krásného, co si tady na světě nemůžeme představit, a proto nám již nebudou žádné světské radosti scházet. S dětmi jsme si řekli, že to je velké Boží překvapení pro nás, které ani Pán Ježíš neprozrazuje. Jen nás ujišťuje, že naši předkové žijí, a že také my budeme žít. Protože Bůh je Bohem živých.

Zeptal se jeden mnich opata: „Není hřích myslet na nebe a snít o něm, když stejně nevíme, jaké to tam bude?“ Opat se zamyslel a pravil: „Právě naopak. Hřeší ten, kdo na nebe málo myslí, protože pak o spásu málo usiluje a ve zkouškách a pokušení mu scházejí síly.“

My musíme žít plně realitu pozemského života – žít s nohama na zemi, ale naše hlava má být v nebi, protože to je náš cíl. To není prázdné snění a utápění se v iluzi, ale skutečný směr všeho pozemského počínání.

Někoho by také mohla napadnout otázka: „Když bude na věčnosti všechno úplně jinak, má cenu budovat tady v pozemském životě vztahy a k někomu se vázat?“ Odpověď je jednoznačná: „Právě proto, že nás po smrti čeká úplně nový způsob bytí a žití, je potřeba stávající čas využít co nejlépe.“ A navíc, budováním dobrých vztahů v pozemském životě se učíme tomu vztahu nejdůležitějšímu, vztahu k Bohu.

n_329

Manžel, manželka, děti, všichni jsou nám jen na chvíli svěřeni do péče. Umějme si tohoto času vážit, snažme se ho dobře využít. Každá chvíle, kterou spolu trávíme, je nesmírně vzácná a už se nikdy nebude opakovat. Prožívejme ji co nejlépe a co nejkrásněji.

Pomoci nám v tom může jedna myšlenka o svatosti: Svatý je ten, kdo žije dobře, krásně a s láskou, protože se naučil vnímat dobrotu, krásu a lásku, se kterou Bůh pečuje o své dílo. Žijme tedy každý den s vědomím, co všechno mi Bůh dává, a tím více se těšme na to, čím nás chce překvapit, co má pro nás připraveno.

521 Total Views 3 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *