Vězení a radost

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle adventní | 15. prosince 2013

Dnešní neděle nese název Gaudete. Radujte se. Z čeho se máme radovat? Cestu k odpovědi začneme u dnešního evangelia.

Dnešní evangelium začíná zmínkou o vězení. Když se řekne vězení, vybaví se jednomu zatuchlá kobka se zuboženými lidskými troskami. Jinému koncentrační tábor, dalšímu pokoj připomínající turistickou ubytovnu, pravda s mřížemi, ale s dobře živenými, odpočatými chlapíky koukajícími na televizi. Hold není vězení jako vězení.

V jednom příběhu z dob kolonizace Ameriky se vypráví o veliteli vojáků, jenž měl za úkol střežit nebezpečného indiánského náčelníka, který byl proslaven neustálými pokusy o útěky. Po každém takovém pokusu bylo potřeba zdokonalit zabezpečení, posílit stráže, a tak velitel přemýšlel, jak situaci vyřešit. Poprava nepřicházela v úvahu, protože by znamenala vzporu kmenů, a tak přemýšlel a přemýšlel, až dostal nápad. Uvrhne náčelníka do vězení, ze kterého nebude úniku. Šel do skladu alkoholu a dal příkaz, aby indián dostal každý den láhev levné whisky. Po několika měsících se ze silného bojovníka stal pouhý stín a bylo po nebezpečí.

Tento příběh samozřejmě není hodný následování, ale připomíná nám, že nejdrsnější vězení si lidé většinou postaví sami. Proč si to všechno povídáme? Jan Křtitel je ve vězení a posílá své učedníky, aby se Ježíše zeptali: „Jsi ten, který má přijít?“ Ptá se tak proto, že s příchodem Mesiáše je spojeno i vysvobození vězněných. Skládá proto v Ježíše svou naději. A dostává odpověď: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst…“ V tu chvíli mu mohlo dojít, že Ježíš přišel vysvobodit ty, kdo jsou uvězněni ne v kamenném žaláři, ale ty kdo jsou spoutáni zlem v podobě nemocí, hříchů, posedlostí a smrti. Je tu Spasitel – zachránce, osvoboditel a s ním i radost z nového života. A dnes je tu Gaudete – radostná neděle, která nám to všechno připomíná.

Co dělat, aby tato radost mohla vstoupit i do našeho života?

Za prvé je potřeba odhalit a pojmenovat věznitele, kteří sužují nás či naše bližní.

Každý člověk bojuje se závislostmi, hříchy, strachy, falešnými ohledy, lží, zlostí, neodpuštěním a dalšími podobnými věcmi. To všechno jsou pasti, které nás připravují o svobodu a radost. A někdy nás ovládnou a my nejsme schopni se z nich vymanit. Cesta ven začíná tím, že (si) je přiznáme, pojmenujeme a rozhodneme se pro osvobození. Problém je, že někdy si své uvěznění plně uvědomujeme a cítíme se v životě jako vězeň v kopce. V této situaci většinou po osvobození toužíme. Jindy je ale pro nás naše vězení jako obstojný hotel. Jsme zajatci nějakého zla, ale už jsme si zvykli a nechce se nám otevírat rány a řešit problémy. Než bychom se s někým smířili, raději ho obejdeme, než bychom se něčeho zřekli, raději opustíme svátostný život, než bychom se snažili, raději se budeme litovat u televize. Nechce se nám vstát a jít za Kristem. Ale bez našeho odhodlání to nejde.

Za druhé je potřeba přijít za Ježíšem a poprosit ho o pomoc.

Tváří tvář Kristu žádné zlo neobstojí. Ježíš má moc nás zachránit a chce to udělat. Kdykoli a kdekoli. V prvním čtení se píše o rozkvetlé poušti. Přijde déšť a s ním život. A jako déšť padá po celé zemi a skrápí všechna místa, tak i Kristus přišel osvobodit všechny. Představte si poutníky zaprášené po dlouhé cestě pouští, schované v jeskyni. Pod nánosem špíny není ani poznat kdo je kdo. Ale pak přijde déšť a oni mohou vystoupit ven a nechat se obmýt a osvěžit. A zdarma získat svoji krásu a jedinečnost. To je svátost smíření, ve které se dáme Kristu a on nás očistí a uzdraví, vrátí nám naši křestní nevinnost a krásu. Byli jsme uvězněni v zaprášené jeskyni, ale klíč máme ve svých rukou. Stačí vyjít ven a nechat se skrápět Boží milostí, která se nám nabízí ve svátostech.

Za třetí – radovat se i z jediného dne svobody.

Někdy lidé vzdávají boj o svobodu, protože rezignovali. Už mi není pomoci. Stejně do toho zase spadnu. To je vážné a nebezpečné pokušení od zlého ducha. Je potřeba se mu postavit. Když je někdo dlouho ve věznici, má pro něho i jeden den na svobodě cenu zlata. Je třeba žít přítomnost – teď a tady. Kristus ti odpouští, a tak si ten čas na svobodě užij. V radosti a pokoji. Těš se a oslavuj. Teď to bude pár hodin, příště pár dní. A když tě pak přemůže nějaké zlo, máš lék. Nemusíš zůstávat pod okovem zla. Kristus tě rád osvobodí znovu a znovu. Déšť jeho milosti začal padat před dvěma tisíci roky a už nikdy padat nepřestane. Seber všechnu svou pokoru a upřímnost a přicházej k němu znovu a znovu, dokud jeho milost v tvém životě dokonale nezvítězí. Kolikrát musí zvednout rodiče své dítě než se naučí chodit? A nevyčítají mu, že se mu to hned nedaří. Stejně i Ježíš je s tebou nesmírně trpělivý. Nepočítá tvé neúspěchy, ale raduje se z každého tvého povstání. Raduj se s ním.

Gaudete! Radujte se! Přijměme výzvu dnešní neděle a radujme se společně z dobra, které nám Kristus nabízí. Naučme se užívat a oslavovat déšť milosti, který je tu pro nás.