Výzvy dušičkového týdne

Kdo jsou duše v očistci? Duše, které touží po Bohu, ale pro svou nedokonalost ještě nemohou předstoupit před jeho tvář. Svatá sestra Faustyna obdržela milost spatřit ve vidění očistec, který popisuje jako zšeřené místo naplněné ohněm. Zde jsou duše odkázány na naše modlitby. Jen ty jim mohou pomoci. Když se jich zeptala, čím trpí nejvíce, odpověděly, že touhou po Bohu.

Problém duší v očistci je tedy vzdálenost Boha, ke kterému se za života dostatečně nepřiblížily. My můžeme učinit dvě věci. Jednak o to více sami usilovat o Boží blízkost. Jak často ji zaměníme ze věci pomíjivé či nedůležité. Zároveň pak tuto blízkost vyprošovat duším v očistci. Zde bych pak připomenul například sv. Jeronýma, který podtrhuje důležitou pravdu. Totiž, že s každou zbožně slouženou mší svatou vychází mnoho duší z očistce a spěje do nebe. Totéž je možno říct o mších, kterých se zbožně účastníme.

Učiňme tedy znovu radikální rozhodnutí. Při všem, co děláme, mysleme na to, co je nejdůležitější. Totiž být Bohu krůček po krůčku stále blíž. Vše, co se nám nabízí, modlitbou počínaje, slavením mše svaté konče, využijme k setkání s Otcem. A tuto blízkost přejme i duším v očistci. Zvláště tím, že na ně budeme myslet mší svatou, kterou pak s celou rodinou plně prožijeme.