Dějiny farnosti
První písemnou zprávu o kostele a faře ve Vlčnově nacházíme v listině Dominikánského kláštera v Olomouci z r. 1373. Avšak gotický portál pod věží dosvědčuje, že kostel vznikl již v polovině 13. století.
Kostel byl založen cisterciáckým řádem. Je také možné, že vlčnovští plebáni (plebán = venkovský farář) byli i členy velehradského kláštera, což by vysvětlovalo, proč Velehrad pohlížel na Vlčnov jako na svou faru.
Jak kostel vypadal, se dovídáme teprve z Děkanské matriky ze 17. století. Kostel byl vybaven dvěma oltáři: hlavní oltář byl k poctě sv. Jakuba St.
R. 1779 byla provedena první přestavba chrámu, kdy byl postaven zcela nový a větší presbytář, aby se tak získalo více místa pro lidi. Celý kostel dostal novou klenbu a kamennou čtvercovou dlažbu. Byla postavena nová zděná věž se třemi zvony. Jeden zvon byl vyroben už r. 1597 a nesl nápis: „Slovo Boží zůstává navěky“. Nyní už byly v kostele tři oltáře.
Protože kostel ani v této velikosti nestačil potřebám věřícího lidu, byla r. 1894 založena Jednota pro vystavění farního chrámu Páně ve Vlčnově. Za tři roky se dobrovolnými příspěvky sešlo 5.000 zl. Dne 4. června 1899 arcibiskup Theodor udělil privilegium hlavního oltáře. R. 1903 byly pořízeny dva zvony, které ulil Arnošt Diepold, zvonař z Prahy. Jeden velký „Sv. Jakub“ a druhý umíráček „Sv. Barbora“. Když přišla 1. světová válka, zvony byly odvezeny k válečným účelům.
R. 1920 byly zakoupeny dva nové ocelové zvony. Jeden byl posvěcen na jméno „Jakub“ a druhý „Šimon“.
R. 1928 se konečně započalo se stavbou nového kostela. Plány zhotovil prof. ing. Vladimír Fischer z Brna. 8. června 1928 po slavnosti Božího Těla se přikročilo k odbourání středu kostela, kostelní i věžní střechy. Práci zednickou, tesařskou i kamenickou provedl stavitel O. Jedlička z Uherského Hradiště. Během kopání základů, v hloubce 1 – 1,5 m, se narazilo na ossarium (kostnice). Lidské kosti byly záhy převezeny na hřbitov. O svátku sv. Petra a Pavla byla Nejsvětější svátost oltářní přenesena do farní stodoly, kterou farář s obětavými ženami upravil k prozatímním bohoslužbám.
25. června 1928 byl položen základní kámen do novostavby v základech nového presbytáře. Původní kostel byl presbytářem situován na východ, nový presbytář je na severní straně, kolmo na stavbu starého kostela. Celý kostel je tedy ve směru severojižním. Presbytář bývalého kostela je ponechán jako boční kaple, které se od té doby říká „stará kaple“. V sobotu před 1. nedělí adventní r. 1929 byla v průvodu věřících přenesena Svátost oltářní z provizorního kostela (stodoly) do kostela nového, dosud nekonsekrovaného.
I když byl nový kostel dokončen již r. 1929, přesto nemohl být vysvěcen, dokud nebyla pořízena nová mensa (oltářní stůl), do níž by se umístila schránka se sv. ostatky. Po dokončení hlavního oltáře a instalaci pneumatických dvoumanuálových varhan firmou bří Riegrové z Krnova o 17 rejstřících s elektrickým pohonem bylo možné kostel posvětit.
Svěcení nového chrámu se konalo 29. června 1930 za účasti arcibiskupa Dr. Leopolda Prečana.
Nové komentáře