Mravnost vášní

Text k zamyšlení u příležitosti 33. neděle v mezidobí | 13. listopadu 2011

Každý člověk dostal a dostává určité dary. „Je něco, co jsi nedostal?“ A každý má povinnost tyto dary objevovat a používat pro dobro společenství. Ne v pýše, ale s vděčností.

Každý pak dostal jiné dary. Nemohu tedy posuzovat a porovnávat druhé podle toho, které schopnosti mají nebo nemají. Třeba právě ten druhý má dar, který není na první pohled patrný nebo není společensky atraktivní – přesto je tento člověk v Božím plánu důležitější, možná mnohem důležitější než leckterá celebrita. Někdy právě to, co není vidět, je Bohem ceněno víc, než něco, co se staví na odiv.

Každý takový svůj dar mohu prožívat jinak. Dnešním tématem jsou vášně. Vášeň je důležitá součást našeho života. Zvláště když ji přidám k naplňování toho, co do mne vložil Bůh. Ale co se nám vybaví, když se vysloví toto slovo? Někomu vyvstane na mysli vášnivý sběratel, lovec, hráč, vášnivě milující či ten, kdo nenávidí. Vášní je mnoho. Ta základní je ale vyvolaná přitažlivostí dobra. Člověk vidí nějakou věc. Rozum mu řekne: „To je dobrá věc, moc dobrá věc.“ Tím se to pro člověka stane přitažlivé a on si to zamiluje. Sběratel touží po známce, lovec po kořisti, hráč po vítězství, zamilovaný po milovaném člověku. Křesťan… po Kristu.

Můžeme říci, že vášeň je jako palivo, které pohání člověka, aby získal to, co si zamiloval. Dává mu sílu a energii, aby překonával překážky a dosáhl svého cíle. Vášeň sama o sobě není dobrá ani zlá. Ale může sloužit jak dobré, tak i špatné věci. Naftu můžeme nalít do jeřábu, který staví dům, ale také do tanku, který jej jednou ranou zboří. Stejné je to s vášní. Známe mnoho světců, kteří si vášnivě zamilovali Boha. Jejich vášnivá láska jim dala nadlidskou sílu.

Možná ale řeknete, já nejsem světec, Krista tak dokonale nemiluji, toužím nejen po věcech krásných, dobrých, vznešených, ale i po těch zlých (peníze, úspěch, požitky…). Co s takovými vášněmi? Přísloví říká: „Čím srdce plné, tím ústa přetékají.“ My můžeme říci: „Na co se díváme, po tom srdce touží.“ Co si postavím před oči, to mne ovlivňuje.

Porovnávej se s s těmi, kteří se mají lépe, probudíš v sobě závist. Dívej se bez rozmyslu na televizi, čti bulvární časopisy, kde se probírají hříchy lidí, probudíš v sobě hněv. Připomínej si, kdo ti čím ublížil, vzbudíš v sobě nenávist.

Možná se zlé věci samy noří z našeho srdce, odevzdejme je ale v modlitbě Bohu. Modlitba zlé vášně tlumí a dobré rozněcuje. Dejme si před oči dobré příklady. Svatý Ignác když myslel na světské hrdiny, zakoušel neklid. Ve chvíli kdy začal číst životopisy svatých, naplnila ho radost a pokoj. Touha konat dobro jako oni. Mysleme na Boží lásku k nám, buďme si vědomi všech jeho darů, a nalezneme v sobě lásku pro druhé.

Být tedy vášnivý neznamená být špatný. Je jen důležité, aby nás vášeň vedla správným směrem. Je to velký hybatel pro rozmnožení hřiven z dnešního evangelia. Buďme tedy vášnivými rodiči, manželi… křesťany. Kéž je radost se dívat na náš život. Kéž druzí, když se na nás budou dívat, zatouží se stejným nasazením konat dobro.