Být světlem

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle v mezidobí (Mt 5,13-16) | 5. února 2017

„Vás mi seslalo samo nebe!“ Takové zvolání už moc často neslyšíme. Ne že bychom nedělali dobré skutky a nepomáhali potřebným, ale povědomí, že Bůh řídí naše životy a posílá nám do cesty dobré lidi, se vytrácí. Vše bereme jako samozřejmost či náhodu. Ale ono to tak není. Bůh je činný a ve světě působí. A své dílo koná ve spolupráci s člověkem. Jak?

Činíme dobro, protože nás k tomu ponouká svědomí – Boží hlas v nás. Kdykoli ho poslechneme, koná skrze nás dobro sám Bůh. Svědomí je důležitým nástrojem jeho působení ve světě. Ale jak už víme, někdy je zmatené, zatemnělé hříchem či pokušením a nedokáže jasně zprostředkovat Boží volání. Proto mu pomáhá to, co nám Bůh zjevil v Písmu svatém a křesťanské tradici. A to, co je nám jako poklad svěřeno skrze evangelium, je zakořeněno v naší kultuře. Možná tak, že tomu ani nevěnujeme pozornost. Starat se o nemocné, pomáhat lidem v nouzi, ujímat se sirotků či starých lidí, to všechno je součást křesťanského poselství, skrze které ovlivňuje Bůh dění ve světě. Pohanské kultury takové skutky milosrdenství často neznaly. My ale můžeme hovořit o společnosti, která je ovlivněna touto Boží moudrostí, i když nám to může připadat jako samozřejmost: pomoc bližnímu v nouzi, ochrana života od jeho početí do jeho přirozeného konce…

Ovšem co je samozřejmé pro naši generaci, nemusí být samozřejmé pro generace po nás. Navíc, když jsme svědky zpochybňování těchto hodnot, děti a mládež jsou cíleně vykořeňovány z křesťanských hodnot a mnozí tzv. křesťané přijímají jako normu nové formy pohanství. Zabíjení nenarozených dětí, stírání jedinečnosti a výjimečnosti ženy a muže, vytrhnutí početí života z přirozeného řádu, znevýhodňování manželství a rodin s více dětmi, ponoukání starých a nemocných k sebevraždě. Světlo, kterým nás chce Ježíš osvěcovat, abychom mohli být těmi moudrými, co chodí v jeho světle, je zhášeno a společnost touží po temnotě.

A dnes jsme vyzváni, abychom se této temnotě postavili. Abychom se sami nechali vést tím, co nás Kristus naučil, vést jeho světlem. A toto světlo předávali dál. Dnešním evangeliem jsme voláni, abychom poslouchali hlas svědomí, živili ho pravdou z Písma svatého a křesťanské tradice, a abychom to, co poznáme, bezodkladně konali.

Děkuji každému z vás, že chcete s Bohem spolupracovat na jeho díle v tomto světě. Že chcete i tímto budovat jeho království. Kéž nám není jedno, jak budeme světlem pro příští generace.