List biskupů k modlitbám za pronásledované křesťany

Sestry a bratři,

Následující velikonoční neděle je věnována modlitbám za pronásledované křesťany ve světě. Modlitba nezná hranic a je velikým Božím darem, že v ní můžeme být duchovně spojeni s těmi, kdo potřebují naší pomoci. Je smutnou skutečností, že celá desetina z celkového počtu křesťanů ve světě – tj. 200 milionů – je vystavena pronásledování, které má různé podoby a intenzitu v různých státech naší planety. Nemalý počet položí život za Krista při misijní a charitativní činnosti nebo během různých násilných výpadů ze strany nepřátelských sil. Křesťané jsou co do počtu nejvíce pronásledovanou skupinou.

I my jsme v nedávné minulosti – v době komunismu – zakusili pronásledování, neměli bychom zapomínat, jak důležitá byla tehdy pro nás solidarita mnoha lidí dobré vůle z celého světa. Požíváme nyní svobody a žijeme v demokratickém státě. Neměli bychom ztratit ze zřetele, že je naší duchovní i morální povinností pamatovat na ty, kteří dosud svoji křesťanskou víru nemohou svobodně vyznávat a nespravedlivě trpí různými křivdami. Rozšiřme obzor svého modlitebního soustředění na naše sestry a bratry ve víře v Pána Ježíše, kteří jsou kvůli svému svědectví podrobováni ponižujícímu jednání mocných. Nemůžeme zde podrobně popsat všechny důvody, proč jsou trnem v oku v různých částech světa.

V některých komunistických státech, v nichž je vládnoucí ideologií ateismus, jsou křesťané z ideologických důvodů automaticky nahlíženi jako nepřátelé. Nejhorší je situace v Severní Koreji, kde tamní hrstky křesťanů, pokud nezahynuli v koncentračních táborech, už 60 let nemají kněze a kazatele. Pronásledování nabylo na intenzitě v Číně. Uspokojivý stav není ani ve Vietnamu, Laosu a na Kubě.

Velmi svízelné je postavení křesťanů v mnoha muslimských zemích. Jsou omezováni a vystavováni násilí, končícímu v nemálo případech zabitím. Jsou všeobecně vnímáni jako spojenci Západu, v myslích mnoha muslimů prezentovanému Spojenými státy. Ač se cítí jazykově a národnostně jako integrální součást tamních společností, přesto vůči nim panuje nedůvěra. V těchto státech většinou existuje svoboda kultu, ale ne svoboda vyznání. Zvláště konvertité jsou brutálně postihováni. Varující je situace v Pákistánu. V Saudské Arábii nemohou křesťané mít veřejné bohoslužby, neexistují tam kostely a modlitebny. Mnozí křesťané se rozhodli emigrovat. Hrozí vážné nebezpečí, že by z území, kde zapustili kořeny už v prvních stoletích po Kristu, zcela vymizeli. Tak je tomu v Iráku, Iránu a Palestině. I v  Indii v poslední době v některých státech se vůči nim projevuje zvýšená nevole ze strany vyznavačů hinduismu.

V některých státech Afriky se potýkají s nepřátelstvím ze strany vyznavačů animismu, kmenových náčelníků a šamanů. Zvláště v Africe padne za oběť každoročně několik misionářů a jejich pomocníků. K pronásledování se uchylují též někteří samozvaní diktátoři, pokud se jim postaví někteří kněží a biskupové – např. v Zimbabwe a jinde.

To jsou jen letmé názorné příklady, které zdaleka nemapují složité postavení křesťanů v mnoha státech.

Prožíváme velikonoční dobu, plnou radosti a naděje, že náš Pán je Život a zvítězil i nad úklady Svůdce, který zapříčiňuje tolik zla ve světě, zatemňuje lidskou mysl a zasévá nenávist a nepokoj do lidských srdcí. Prosme za vytrvalost a věrnost evangeliu pronásledovaných křesťanů, aby se i oni dočkali svobody a mírumilovného soužití se všemi ve společnostech, jejichž jsou nedílnou součástí.

Biskupové Čech a Moravy