A mluvil správně

Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí (Mk 7,31-37) | 9. září 2018

Je možné shlédnout i videozáznam promluvy či další materiál z děkovné mše svaté pod vinohrady. Tři pravidla ke správnému promlouvání ke stažení.

Když někdo řekne něco nepatřičného, tak ho napomínáme a říkáme mu: „Kdybys raději mlčel.“ Někdy si to říkáme i sami pro sebe, zvláště když naše slova přivolají bouři hněvu, která se obrátí proti nám. Jak se to stane, že řekneme něco nevhodného? Většinou je to důsledek toho, že se necháme strhnout svými pocity a mluvíme bez přemýšlení. Platí o nás, že rychleji mluvíme, než myslíme. Ale někdy je to důsledek toho, že jsme naslouchali zlým jazykům a jejich řeč nás uvrhla do špatného rozpoložení.

Hluchoněmý je symbolem člověka, který neslyší, a tak nemůže správně mluvit. Proto mu Ježíš nejprve uzdravuje sluch a pak až vrací řeč. Jako by chtěl říci: Kdo má správně mluvit, musí nejprve správně naslouchat. Co to obnáší?

U naslouchání jsou důležité dvě věci. Za prvé, komu nasloucháme. Komu dovolíme, aby nás ovlivnil. Můžeme naslouchat svému svědomí, dobrým lidem, Bohu, ale také pokušiteli, různým lhářům či svému sobectví, ješitnosti a pýše. Za druhé je důležité, jak nasloucháme. Jestlimáme touhu správně pochopit, co mi druhý sděluje. Jeden kněz si posteskl: „Kéž by některé osoby poslouchali slovo Boží se stejným zaujetím, jako poslouchají pomluvy a klepy.“ Kéž bychom vždy chtěli dobře a do všech detailů prozkoumat a pochopit, co nám říká Bůh, svědomí či dobří a moudří lidé.

I když víme, že by nám to prospělo, tak se nám to někdy nedaří. Nemluvíme správně, protože jsme zahlušeni strachem, zklamáním, hněvem, únavou a různými jinými věcmi. V tom případě potřebujeme uzdravení, o kterém hovoří dnešní evangelní úryvek.

Písmo podrobně hovoří o tom, co Ježíš řekl a udělal. Vložil prsty do uší, slinu na jazyk, pronesl slovo Effatha. Ale krom toho také vzal toho muže mimo zástup a byl tam jen pro něho. Projevil mu pozornost a lásku. A to je ta nejdůležitější součást uzdravení, na kterou se máme soustředit a myslet.

Výsledkem Ježíšova počínání je, že uzdravený mluví správně. A i my se mu můžeme podobat. Jen si umět přiznat, že potřebujeme Ježíšovu pomoc a dát mu čas k tomu, aby nás uzdravil. Naučit se mu pravidelně odevzdávat všechno, co nás ohlušuje a vede k tomu, že naše slova zraňují a ubližují. To je první krok. Tím druhým pak je, že se vyhýbáme řečem hloupým a prázdným a vyhledáváme a posloucháme povídání milé, dobré a moudré. Mysleme na to, že čím naši mysl a srdce naplníme, tím pak budou naše ústa přetékat. A do třetice přemýšlejme, než něco vyslovíme. Vyslovené slovo má velikou moc. Může povzbudit, ale také ublížit. Posunout člověka kupředu, ale také zahnat zpět. Uvést do pravdy nebo uvrhnout do lži. Rozvinout i zmrzačit.

Na jedné recitační soutěži měl malý chlapec velikou trému. Stál a nedokázal ze sebe vypravit ani slovo. Pak k němu přišla jeho maminka, něco mu pošeptala a on se dal s úsměvem do recitace. Jeho táta byl ohromen tou náhlou změnou a ptal se maminky: „Cos mu, prosím tě, řekla, že se tak změnil?“ Máma se usmála a odpověděla: „Neboj se, jsem tu s tebou, miluji tě. Dívej se na mně a zvládneme to.“

A podobně k nám promlouvá Bůh při každém setkání s ním. Když mu dovolíme, aby jeho slovo proniklo do našeho srdce, tak nám to pomůže, abychom mluvili správně. Kde je lidské srdce naplněno Boží láskou a útěchou, tam člověk vydává dobré ovoce.

Děkujeme dnes Bohu za úrodu, za dar tělesného pokrmu. Kéž i my sami přinášíme tu nelepší úrodu. Kéž neubližujeme, nerozdělujeme, ale přinášíme do všech mezilidských vztahů Boží pokoj.