Bůh je pravdivý a věrný

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle velikonoční | 22. května 2011

Co je to pravda? Co znamená, že Bůh je pravdivý?

Jeden mudrc prohlašoval: „Nestačí říkat, že Bůh je pravdivý, musíme také říkat, že je pravda.“ Lidé se ho ptali: „A jaký je v tom rozdíl?“ Mudrc odpověděl: „Veliký. Že je někdo pravdivý znamená, že se mu může a má věřit. To že je Bůh pravda však znamená mnohem víc. Znamená to, že čím je někdo nebo něco blíž Bohu, tím je to pravdivější. Představte si oheň, který září ve tmě. Čím je něco blíž tomu ohni, tím je to zřetelnější. A stejně je to s Bohem. Čím jsme blíž Bohu, tím jsme prozářenější Jeho světlem a tím i pravdivější – tím pravdivěji poznáváme sebe i svět. Vyplývá z toho důležitá věc: chceme-li poznat pravdu o sobě, o smyslu života, o štěstí, o lásce, potřebujeme k tomu Boží blízkost. Čím jsme Bohu blíž, tím jasněji vnímáme tyto skutečnosti v celé jejich hloubce, kráse a dokonalosti – v pravdě. Bez Boha, bez zdroje a pramene pravdy, jsme ztracení v temnotách.“

Tento příběh nám říká dvě důležité věci: Bůh je pravdivý a my na něho můžeme spoléhat. Když nám něco radí, k něčemu nás volá, je to pro naše dobro. Bůh je pravda a my s jeho pomocí můžeme objevovat, poznávat pravdu a rozhodovat se pro ni.

Svatí, kteří byli blízko Bohu, měli úplně jiné pořadí hodnot, než hříšníci. Jasně totiž poznávali, co je dobré, hodnotné a dávali tomu přednost před pomíjejícími zbytečnostmi. Jasně také poznávali hřích a zlo a bojovali proti němu. Hříšníci se stejně jako Pilát se posměšně ptají: „Co je pravda?“ A svatí odpovídají: „Bůh je pravda. A když se ho budeme upřímně ptát, on nám pravdu o tom, co máme dělat a o co usilovat, odhalí.

Někoho může napadnout otázka: „Nespletl se Bůh? Jak to, že se hříšníkovi daří dobře a chudáka pronásleduje neštěstí? Kde je Boží spravedlnost? Proč trpí nevinní?“ Musíme přiznat, že nevíme, proč se děje tolik nespravedlností, ale víme, že když přišel Boží Syn, dobrovolně se postavil mezi nevinně trpící. Řekl tím: „Když trpíš, já jsem s tebou, na tvé straně. Buď i ty se mnou.“ Jen tak můžeme utrpení jednou provždy proměnit v požehnání.

Za mudrcem přišli dobří lidé, že mají nešťastného přítele. I když se ho snažili rozptýlit, rozveselit, mile ho povzbuzovali, stejně byl pořád skleslý. „Chcete mu pomoci?“ Otázal se mudrc. „Jistě, máme ho přece rádi.“ „Uveďte ho do tajemství modlitby, naučte ho rozjímat, otevřete mu cestu k pravdě, která osvobozuje duši od temnoty. Přiveďte ho k živému Bohu a On ho přivede ke štěstí.“

Jen před Jeho tváří, v Jeho náruči se mění kalich hořkosti a utrpení v pramen požehnání. V jeho blízkosti dostává život smysl. Jak kdosi řekl: „Teprve v Boží přítomnosti jsem zjistil, že jsem byl smutný pro věci, které za smutnění nestojí, a objevil jsem radost z věcí, pro které jsem se dříve radovat neuměl.“