Čas nové volby

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle postní (Jan 11,1-45) | 29. března 2020

Asi všichni známe sousloví: „Leží tam jak Lazar.“ Používáme ho, když chceme říci, že je někdo vážně nemocný a neobejde se bez pomoci druhých. V těchto dnech se objevují zprávy o mnoha takových lidech. Vídáme obrázky z nemocnic, kde leží pacienti v přeplněných pokojích. Vidíme utrpení nemocných, vyčerpání těch, kdo jim pomáhají, bolest těch, kdo pohřbívají své zemřelé. Je to smutný pohled. Je nám líto všech těch, na které tíha této situace doléhá. Ale zároveň slyšíme o těch, kteří nezištně pomáhají druhým, o lidské odvaze, obětavosti a konání dobra. Svět prochází křížovou cestou, na které neschází zástupy Šimonů a Veronik, kterým patří velké poděkování. Tito lidé jsou pro všechny povzbuzením i příkladem.

A uprostřed této mimořádné postní doby slyšíme evangelium o vzkříšení Lazara. Na to, jak je tato událost veliká, se odehrává velmi nenápadně. Ježíš totiž nekřísí Lazara, aby se předvedl či rozšířil své služby. Dokonce ani nespěchá, aby ho uzdravil, čeká ještě dva dny, což pak přineslo spoustu otázek jeho učedníkům i v Lazarově rodině. Celá tato situace nás vede k poznání, že i když nechápeme, proč tomu tak je, máme Ježíšovi důvěřovat. Vede nás k víře, že všechno těžké má smysl, že každé utrpení, dokonce i smrt může proměnit. Jak učedníci, tak i Marta, Marie a Lazar věděli, že Ježíš může uzdravovat. Ale on je vede k nové víře. Že není ten, kdo vždy odejme utrpení, ale že je ve všech situacích je s námi. On tomu všemu dává smysl.

Ve středu jsem mimo jiné říkal, že nás ten letošní půst vede k objevení nového způsobu prožívání víry. Tedy nejen, že si splníme své povinnosti. Nyní, když je splnit nemůžeme, si máme přiznat, co je za tím vším. Proč mám přijímat svátosti, pro koho to dělám? Jakým mám k němu vtah? Mnozí nebudou moci přijmout svátosti před Velikonocemi tak, jak jsou zvyklí, ale to neznamená, že se na ně nemáme připravit. Dokonce mnohem intenzivněji. A to s tím rozhodnutím, že je přijmu hned, jak to bude možné.

Papež František při pátečním mimořádném požehnání Urbi et Orbi vyzývá k důvěře. Nejen v to, že Bůh existuje, ale na základě události bouře na moři také v to, že mu můžeme důvěřovat, že ho můžeme následovat. Jsme voláni, abychom tohoto času využili jako času zkoušky, času nové volby. Máme nově pozvat Ježíše do loďky svých životů.

I příběh Lazara nám ukazuje, že někdy v životě musí něco skončit, aby mohlo začít něco nového. Zkusme se zamyslet na tím, co bylo. Zkusme se z toho poučit. Svět se zastavil, a my se můžeme rozhodnout, jak budeme žít dál. Je to mimořádná příležitost, abychom každý sám za sebe i všichni dohromady vykročili správným směrem. A ten směr nám ukazuje Boží slovo, Ježíš sám. Rozhodněme se mu naslouchat a jít správným směrem.