Desatero Božích přikázání

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle postní | 11. března 2012

V Písmu svatém nacházíme Desatero na dvou místech. V knize Exodus a v knize Deuteronomium. Na prvním místě je uvedeno krásným vyznáním spojeným se zaslíbením, kterého se Izraelitům dostává od samotného Boha:

„Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid… Budete mi královstvím kněží, národem svatým.“

V Deuteronomiu uvádí Mojžíš Desatero těmito slovy:

„Slyš, Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes vyhlašuji. Učte se jim a bedlivě je dodržujte. Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel smlouvu na Chorebu. Tuto smlouvu neuzavřel jen s našimi otci, ale s námi všemi, kteří jsme tu dnes naživu…“

Co znamenají tyto texty pro nás? Boží Desatero se netýká jen našich předků, ale nás všech, kteří jsme tu dnes naživu. Když přijmeme Desatero a budeme ho žít, budeme královstvím kněží, národem svatým, budeme patřit samému Bohu a on se o nás bude starat. Tady nejde jen o nějakou povinnost, která nám z toho vyplývá, ale o velmi významná práva. Je to vznešené a krásné poslání. Ježíš nás učí abychom plnili Desatero ze srdce, z lásky k Bohu.

Bůh nás při křtu vysvobodil z otroctví hříchu a smrti. Zachováváním Desatera mu děkujeme za tento dar jeho nekonečné lásky – odpovídáme na něj. Život ve světle přikázání je projevem naší vděčnosti a úcty k Bohu, bohoslužbou díkůčinění. Je to spolupráce na plánu, který Bůh uskutečňuje v dějinách (KKC 2062).

Text Desatera se v dějinách postupně utvářel. Nynější podoba, kterou známe z katechismu, pochází od svatého Augustina. Aby se někdo mohl stát křesťanem, musel Desatero znát a rozumět mu. Tradice dělí Desatero na dvě části. Symbolicky je zobrazeno na dvou deskách. Na první jsou tři přikázání, která určují vztah k Bohu a na druhé sedm zbývajících, která určují vztah k sobě samému a druhým lidem.

Všechna přikázání jsou důležitá a porušení i jediného z nich přináší do  světa zkázu. Můžeme je přirovnat ke klasickému hodinovému stroji. Jsou-li všechna kolečka na místě, vše běží jak má. Když ale i jediné kolečko vyjmeme, vše se zastaví. Tak je to i s desaterem. Porušením jediného přikázání přestává běžet čas milosti a rozbíhá se čas zkázy.

K čemu by šlo ještě přirovnat Desatero? K návodu. Každá věc nám může dobře sloužit a přinášet radost, používáme-li ji podle návodu. I život náš život může být radostný, když přijmeme návod, který nám dal jeho tvůrce – Bůh. Desatero je návod na šťastný život. A to nejen po smrti. Už tady na tomto světě přináší naplnění a radost každému člověku, který podle něho žije. Je totiž vyjádřením přirozeného zákona, který tkví v přirozenosti lidské osoby. A podle tohoto zákona má člověk radost, když se přemáhá zlo a vítězí dobro. Známe to dobře z hlasu našeho svědomí. Pro ty, kdo své svědomí umlčeli a zmítají se v neštěstí a duchovní bídě je Desatero lékem a cestou pokoji a uzdravení. Kdo desatero přijímá a plní, toho život vzkvétá. Kdo Desatero odmítá a porušuje, ubíjí život svůj i druhých lidí. Stále zřetelněji vnímáme, jak by svět vypadal, kdyby lidstvo jako celek přijalo těchto deset rad. S lidstvem ale nic neuděláme. Sami se sebou něco udělat můžeme. Každý, kdo Desatero přijme a žije ho v duchu Pána Ježíše, činí svět lepším a zdravějším. Přeji nám všem, abychom byli dobrými lékaři našeho světa, královstvím kněží a lidem svatým.