Dílo Nejsvětější Trojice je v liturgii

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nejsvětější Trojice | 3. června 2012

Každý den čteme a slyšíme desítky zpráv. Možná nás někdy napadne: „Která zpráva je ta nejdůležitější?“ Zkuste se zamyslet. Která zpráva je tak důležitá, že bychom ji neměli přeslechnout? Je to zpráva, která má dopad na celé lidstvo, na osud každého člověka. A ta zpráva zní: „Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, Ježíš žije!“ V dějinách lidstva se nastalo a už ani nestane nic důležitějšího. Je to tak zásadní událost, že ji slaví miliarda lidí dvacet čtyři hodin denně. Po celém světě se konají bohoslužby, udělují svátosti, zní modlitby, protože Ježíš vstal, žije, pomáhá nám a my ho za to chválíme.

A slavení, prožívání této události nazýváme křesťanská liturgie. Co vlastně znamená slovo liturgie?

Dobří rodiče naučí své děti pro život dvě důležitá slova: prosím a děkuji. A tato slova jsou zásadní i pro pochopení liturgie. Liturgie je obřad, kde Boha prosíme a děkujeme mu. V pohanství se bohoslužba odehrávala přinášením obětí, které měli lidem zajistit přízeň božstva. I starozákonní obřady vedly k pokušení učinit s Bohem obchod: čím lepší tele dám, tím větší stádo mi bude dopřáno, tím bude hojnější úroda… tím budu spokojenější. Lidé se soustředili na hmotné statky a zapomněli, v čem je podstata tohoto počínání.

Pán Ježíš jasně ukazuje, že v liturgii jde o proměnu srdce, o setkání s Bohem. Máme na prvním místě prosit, aby Bůh proměnil naše srdce, aby ho očistil od zla a naplnil láskou. Ta nám pak dává sílu jej radostně chválit a věrně mu sloužit. Boha si zde můžeme představit jako tátu s otevřenou náručí, do které přiběhnou děti. Tulí se k němu, radují se ze vzájemné blízkosti, a když se náhodou nějaké zeptá: „Tati co mi dáš?“ on odpoví: „Dávám ti sebe.“ Takové dítě v blízkosti táty spoléhá na jeho pomoc a přijímá jeho rady.

A tyto naše děti se stávají těma, které se do liturgie – slavení mše svaté – mohou již zapojit. Na prvním místě proběhne bytostné setkání s Kristem v eucharistii. Už jsou dětmi, které rozumějí. První křesťané nepouštěli ke slavení liturgie jen tak někoho. Liturgie bohoslužby oběti byla jen pro ty, kteří rozuměli křesťanské nauce, zakusili Boží působení a zamilovali si ho. A nyní se toho všeho mohou účastnit i děti. Mají na to právo, které vyplývá z jejich křtu. Děti se dokonce mají zapojit do liturgie. Jde o službu ministranta nebo zpěváka ve schole.

Úkolem každého z nás je pak snaha rozumět všemu, co při liturgii dělám, a to, co děláme, dělat upřímně a pravdivě. Prosit Ducha svatého, ať nejen vidíme a slyšíme, ale i rozumíme a máme ze všeho užitek. Bez Ducha svatého jsme v liturgii ztraceni, jako obyčejný člověk v galerii moderního umění. Díváme se, ale nerozumíme.

Právě zde je vidět působení celé Nejsvětější Trojice. Křesťanská liturgie je služba Krista, konaná ve prospěch lidí k oslavě Otce. Nejen děti, ale i my do plného prožívání liturgie dorůstáme po celý život. Přeji nám všem, aby naše setkání při jakékoli liturgii nebylo jakýmsi podvědomým obchodem, ale radostným setkáním s Bohem. Ten nás miluje a obdarovává. Každé setkání s ním pak dává našemu životu ten nejvyšší smysl.