Jenom jeden je váš Otec

Text k zamyšlení u příležitosti 31. neděle v mezidobí (Mt 23,1-12) | 5. listopadu 2017

Ježíš nás vybízí, abychom byli s některými tituly opatrní. Otec, mistr, učitel jsou běžná slova, která však v duchovní oblasti vyžadují zvláštní přístup. Když říkáme tátovi od rodiny „otče“, šéfovi dílny „mistře“, pedagogovi „pane učiteli“, není to nic proti evangeliu. Takové oslovení není hřích nebo špatnost. Ale jak to je, když je používáme u duchovních, kteří slouží Bohu? Smí se používat u kněží, biskupů či papeže oslovení otče, mistře, učiteli?

Evangelium to na první pohled nedoporučuje. Ježíš říká: „Nedávejte si říkat učitel a mistr a nikomu neříkejte otec.“ Ale tato jeho slova je potřeba vnímat v souvislosti se zmíněnými farizeji. Ti dávali na odiv svou zbožnost, své postavení, druhé napomínali a sami podle Božího zákona nejednali. Znevážili tím vznešené oslovení učitel, mistr a otec. Ježíšova slova můžeme chápat jako varování: „Nemějte s nimi nic společného. Ani oslovení!“ Nedělejte ze sebe nejchytřejší (učitel) a nejzkušenější (mistr) autority, které chtějí o všem rozhodovat (jako otec rodu v tehdejší patriarchální společnosti).

Ale doba se změnila. Oslovení mistře a učiteli se už v církvi téměř neužívá. Zůstalo jen oslovení pater – otec. Toto oslovení kněze, biskupa či papeže vypovídá o tom, v čem mají být prospěšní. Vede je k tomu, aby se snažili z církve tvořit rodinu. Je pro ně výzvou ke starostlivé láskyplné péči. Kněz nijak nezastiňuje Boží otcovství, ale naopak je v jeho službách. I když se stává prostředníkem samotného Krista, zvláště ve mši svaté a při udělování svátostí, je kněz či biskup na jedné lodi se všemi ostatními.

Vyprávěl P. Daniel Ange, že sv. Jan Pavel II. potkal na svatopetrském náměstí kněze, který opustil kněžství a byl zlomený životem. Pozval si ho k sobě. A když onen kněz přišel, papež ho vyzval: „Otče, vyzpovídejte mě.“ Tímto mu připomněl jeho poslání, to, čím má být. Zmíněný kněz se časem opět vrátil do kněžské služby.

Když tedy oslovujeme duchovního „otče“, není to proto, že bychom si ho pletli s Bohem, ale proto, že od něho žádáme otcovský přístup. Když se tedy užívá v církvi oslovení pater či otec, není to žádný prohřešek proti duchu evangelia.

Nebezpečí, na které Ježíš upozorňuje, se přesto občas objevuje. A to v případech, kdy si lidé přisvojují Boží velikost a moudrost a chtějí ovládat druhé. V naší duchovně vyprahlé společnosti můžeme objevit nejednoho duchovního mistra – guru, který, třebaže s pokorným jménem, přichází s velmi farizejským postojem.

O tom, kdo nakonec jedná v souladu s evangeliem, nerozhodují oslovení, ale postoje, které nacházíme v závěru Ježíšovy řeči: „Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Kdo podle těchto slov žije a jedná, dělá čest svému stavu, ať už jeho titul zní jakkoliv.