Ježíš, který obdarovává

Text k zamyšlení u příležitosti 18. neděle v mezidobí | 3. srpna 2014

Dnešní příběh nám nabízí tři skupiny postav. Lid, který přichází za Ježíšem, apoštoly, kteří slouží a Ježíše, který obdarovává.

Lidé přichází za Ježíšem na opuštěné místo. Chtějí vidět a slyšet Ježíše. To, že je pak nasytil, bylo něco navíc. Opustili domov, vydali se na pustinu, poslouchali až do večera Boží slovo. Pak přijali pozvání k hostině, která je odměnou za jejich vytrvalost a věrnost. To je důležitý životní postoj. Vystihuje ho pořekadlo: „Člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže.“ My mu často rozumíme v tom smyslu, že když poctivě pracujeme, přijde pro práci i Boží požehnání. Ale dnešní evangelium nás upozorňuje, že naše přičinlivost nemá spočívat jen v práci. Jsme vyzvaní k hledání Ježíše a přebývání s ním. Někdy jsme na cestách a musíme v neděli hledat kostel, abychom byli na mši svaté. Někdy musíme jet kvůli práci na večerní mši svatou do města. Jindy zase překonat sebe sama, protože dnes stačí jen zapnout televizi… Kolikrát jsme už ale zakusili, že když Bohu nabídneme tyto obtíže nebo překonáme sebe sama, že nás zahrne vnitřní radostí?

Apoštolové v dnešním evangeliu mají úkol nasytit zástupy. Co to znamená sytit zástupy nám hezky ukazuje příběh:

V klášteře přijali nového mnicha a poslali ho rozdávat polévku chudým. Mnich se snažil. Každému přesně odměřoval, aby se na všechny dostalo a nikdo neměl víc nebo míň a nebyl tak dán důvod k závisti či nespokojenosti. Opat ho sledoval a když se mnich ptal, jak si vedl, řekl mu: „Nebylo to špatné, ale mohlo by to být lepší.“ „Jak to? Vždyť jsem se tak snažil! Soustředil jsem se na každou naběračku, aby byla plná a přitom nic neukáplo, aby všichni dostali stejně.“ „To je ten problém. Ty jsi viděl jen šufan a misky, ale ti lidé potřebují nejen polévku, potřebují i milé slovo, tvé přijetí a úsměv.“ I vzal si to mnich k srdci a za týden už se na potřebné usmíval a sem tam i nějaké to slovo prohodil. Večer se opět setkal s opatem a čekal na pochvalu. „Dobře sis vedl, ale mohlo by to být i lepší.“ „Vážně? A v čem by to ještě mohlo být lepší?“ „Když už k tobě někdo přijde, dej mu polévku, řekni mu milé slovo a k tomu mu v duchu či nahlas z celého srdce požehnej. Modli se za něho, jako by to byl tvůj milovaný otec, matka, bratr nebo sestra, jako by toto vaše setkání mělo být poslední, které vám Bůh dopřeje. Když už máš tu příležitost, rozdávej nejen pokrm, ale také lásku a víru. Pak bude tvoje služba dokonalá.“

Nasytit tělo, povzbudit ducha a potěšit duši. To je výzva i pro nás. Každý z nás nám nějaký ten úkol, kdy má sytit tělesně, duševně či duchovně. A aby naše služba byla dokonalá, je třeba jít přes Ježíše. U něho se poradit. Jemu nabídnout to málo, co máme. On pak naše úsilí opět rozmnoží.

Ježíš je zde jako ten, kdo obdarovává. Ano, od počátku je tento úryvek evangelia vnímán jako předobraz eucharistie. Od počátku církev skrze ruce nástupců apoštolů a jejich pomocníků rozdává tento der, který nás přesahuje. Kéž si dnes zase o něco více uvědomíme hodnotu tohoto Božího daru.

Lid je odměněn za svou touhu naslouchat Ježíšovi. Apoštolové jsou svědky zázraku, když nabídnou to málo, co mají. Ježíš ukazuje, jak moc touží člověka obdarovat. Přijměme jeho dar.