Láska k Bohu na prvním místě?

Text k zamyšlení u příležitosti 13. neděle v mezidobí (Mt 10,37-42) | 2. července 2017

Je-li v našem životě Bůh na prvním místě, jsou všichni a všechno na správném místě. Láskyplný vztah s Bohem nám pomáhá nalézt vyrovnaný vztah k ostatním lidem i k celému světu. To je důležitá pravda skrytá v dnešním evangeliu.

Požadavek výjimečné lásky k Bohu může některé lidi strašit. Někdy může dokonce vzbuzovat žárlivost. „Proč mám něco opouštět? Proč mám být až na druhém místě.“ Zbytečně se strachujeme, že by nás Bůh chtěl o něco ochudit. Naopak stačí, abychom dovolili Bohu, aby nás miloval a uzdravoval naše vyprahlé srdce. „Mám tě rád.“ Tato věta zní z každého svatostánku 24 hodin denně. A my, kdykoli vstoupíme do kostela, máme na ni myslet a odpovídat: „Pane, děkuji ti, že mě máš rád takového, jaký jsem. Takovou, jaká jsem. I já tě chci milovat.“ Tak má začínat každá modlitba. S milujícím Bohem na prvním místě se naše vztahy zásadně mění. Když se mu otevřeme a odevzdáme, dá nám schopnost milovat všechny jeho čistou a krásnou láskou.

Po jedné vánoční bohoslužbě, kde se sešlo mnoho různých lidí, se ptali opata: „Jak můžete vycházet s tolika lidmi v dobrém? Jak se můžete na každého tak mile usmívat a vlídně s ním promlouvat? Jak můžete podávat svaté přijímání lidem, o kterých víte, že je zase rok v kostele neuvidíte?“ Opat se usmál a odpověděl: „Mé vztahy k lidem se uzdravují a očišťují, když se na ně dívám při svatém přijímání skrze proměněnou hostii. Ve světle eucharistie vnímám každého jako vzácné milované Boží dítě, jako vznešené Boží dílo, jako nádherný Boží chrám. Při podávání svatého přijímání získávám k lidem úctu a lásku, která pramení ze samého Boha. Pak je mnohem snadnější milovat každého člověka.“

Dívat se na druhé skrze eucharistii může každý z nás, i když není zrovna akolytou. Stačí pokleknout před svatostánkem a odevzdávat Ježíšovi zvláště ty, které milovat není snadné.

Na lásku k Bohu je možné pohlížet jako na kruh, v jehož středu je milující Bůh. A čím blíž jsme k němu, tím blíž můžeme být i sobě navzájem.

Láska je dar, o který je potřeba usilovat. Je to ctnost, ve které je potřeba růst. Láska k Bohu se má projevovat i v našem každodenním konání. Má mu patřit naše první myšlenka po procitnutí a poslední před usnutím. Máme využít každé volné chvíle k modlitbě a každé příležitosti k návštěvě v kostele.

Spočítejme si, kolikrát za týden jsem seděl u kávy, u piva, kolik času mi vzala televize či počítač, a kolikrát jsem pozdravil Ježíše ve svatostánku a kolik času věnoval modlitbě. Jak jsem umožnil růst lásce, která mě může učinit šťastným?