Marie, Marta a naslouchání

Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí | 17. července 2016

Chvíle, kdy k nám osobně mluví Bůh, jsou vzácné a stojí za to kvůli nim přerušit i prospěšné či záslužné práce.

Ptalo se vnouče dědečka básníka, proč sebou pořád nosí tužku a papír. Dědeček se usmál a pravil: „Když si nepoznačím dobrou myšlenku hned, už si na ni nevzpomenu. Proto musím být stále připraven.“ A podobně bdělí a připravení bychom měli být i my.

Někdy k nám promlouvá Bůh skrze vnuknutí či nějakou běžnou nebo mimořádnou událost tam, kde se právě nacházíme. Jindy nás zve k sobě. Mše svatá nejen v neděli, ale i ve všední den, ranní a večerní modlitba, zastavení se v kostele, který na nějakém výletě míjíme – to všechno jsou příležitosti k tomu, abychom mohli následovat Marii. Abychom se zastavili a naslouchali Bohu, udělali si čas na tichý Boží hlas. I papež František vybízí prostřednictvím sociálních sítí, abychom čas prázdnin – čas odpočinku nezapomněli využít k naslouchání Božímu slovu, ke čtení evangelia.

Krom času ovšem potřebujeme i umění ztišení se. K tomu je třeba se vychovávat. Učme se v modlitbě Bohu odevzdat a vypovědět vše, co se nám honí hlavou, aby v nás nastal klid, ve kterém bude slyšet Boží hlas.

Dávejme pozor, abychom naučené modlitby jen neodříkávali, ale abychom věnovali pozornost jejich vnitřnímu obsahu. Je lépe se jich pomodlit méně a pozorně, přitom prožít každé jejich slovo, protože i skrze ně nás Bůh vede a promlouvá k nám. Když tedy například v modlitbě Otče náš přijdeme k místu: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům,“ nespěchejme, ale dejme prostor Duchu Svatému, ať nám připomene, co máme odevzdat k odpuštění, a zjeví nám, komu v tuto chvíli máme odpustit my.

Na závěr ještě jedna klášterní rada: Ptal se mnich opata: „Jak poznám, že nějaká myšlenka není jen můj nápad, ale přichází od Boha?“ Opat se usmál a pravil: „Je to jednoduché. S myšlenkami je to jako s holubicemi. Každá myšlenka tě vede tam, odkud pochází. Tělo, svět, ďábel… Bůh. To jsou zdroje myšlenek. Tělo touží po uspokojení svých potřeb a tam směřují i jeho myšlenky. Některé jsou užitečné, jiné nás mohou zavést na scestí, proto je potřeba na ně dávat pozor. Svět obohacuje, ale také strhává a rozptyluje, a proto i myšlenky z něho pocházející je potřeba pečlivě třídit. Ďábel svádí ke zlu, hříchu, odvádí od Boha a vede k zatracení, proto je důležité jeho pokušení důrazně odmítat. Ale Bůh tě za všech okolností volá k dobru. Myšlenky, které tě vedou k dokonalé lásce, ušlechtilému jednáni, k mravnosti a počestnosti a v konečném důsledku ke svatosti, jsou Božím hlasem a tomu je nesmírně prospěšné naslouchat a následovat ho. Tato pravidla zní jasně, ale přesto je občas těžké posoudit, odkud myšlenka přichází a kam nás zavede. Proto se nauč v pochybnostech vzývat Ducha Svatého a pros ho o světlo k rozlišení. Když se ti ho dostane, raduj se, děkuj Bohu. Chceš-li, aby se ti dobře vedlo a šťastně žilo, naslouchej, přemýšlej a pak teprve konej své dílo.“