Moc růžence

Dnes nabízíme krátkou úvahu nad modlitbou růžence z časopisu Res Claritatis MONITOR. Můžete si také přečíst celé jeho číslo.

Vstupujeme do měsíce října a to je v tradici Církve měsíc růžencový. Proč právě říjen? 7. října roku 1571 došlo k velké námořní bitvě u Lepanta (ostrov Naupaktos v Jónském moři), ve které se střetlo vojsko turecké a křesťanské. Turecké vojsko, které do té doby bylo velkou hrozbou pro celou Evropu, bylo poraženo. Šlo tehdy o uhájení křesťanství a pro obyvatele Evropy rovněž o uhájení vlastní svobody. Do této strašlivé bitvy nemálo zasáhl papež svatý Pius V., a sice modlitbou růžence. On sám byl přesvědčen, že Evropa byla zachráněna na přímluvu Panny Marie. Proto také o rok později, v den vítězství u Lepanta, ustanovil svátek Panny Marie Růžencové. A od té doby papežové, zvláště v poslední době, vyzývali k modlitbě růžence.

Bohužel, v současné době není růženec příliš chápán, jako tomu bylo dříve. Lidé namítají, že forma růžence, jak ji známe, byla uzpůsobena zbožnosti jiné doby. Jedním z důvodů dnešní neoblíbenosti růžence je stálé opakování stejných slov. Není ovšem jisté, zda bychom se bez této metody, která je stará jako svět, mohli obejít. Nalézáme ji i v mnoha jiných oblastech, nejen v oblasti modlitby. Jenom je potřeba dobře vědět, že ani v modlitbě není opakování cílem, ale pouze prostředkem, který nám má pomoci. Růženec má člověka hlouběji uvádět do tajemství vtělení, ukázat, jak z něho vyrůstají všechna ostatní tajemství a jak hluboce může toto tajemství zapůsobit na náš život. Protože kontakt s ním vždycky spojuje s Bohem. Víme přece, že všechno, co Ježíš dělá, je tajemstvím Emanuela, Boha s námi (Mt 1,23), který nepřišel soudit, ale zachránit. Takové rozjímání jistě není snadné. Je to podobné, jako když hledáme na nebi nějaký konkrétní bod, například hvězdu. Když ji najdeme, musíme na ni upřít oči. Sebemenší pohyb, sebemenší nepozornost, a ztratíme ji z očí. Opakování v růženci má neustále přivádět naši pozornost k tajemství, o kterém uvažujeme. Kromě toho v rozjímání nejde ani tak o to pochopit, jako spíše být při tom. A navíc my nemůžeme poznávat Boží tajemství, pokud nám to není dáno shůry. Z toho vyplývá postoj aktivního očekávání, připravenosti, přítomnosti pro Boha. My nemusíme hledat nová slova, mnohost a různost slov by zde mohla být spíše škodlivá. Naopak duch musí používat stejná slova, aby se vyhnul rozptýlení. Zůstává tak v přítomnosti svého Boha. A stále stejná slova jsou pak nevtíravou výzvou k tomu, přijmout osvícení od toho, který jediný nás osvěcuje.

Růženec je modlitbou celé Církve. Avšak zvláštním způsobem je svěřen do péče řádu svatého Dominika a bratři tohoto řádu se od počátku stali jeho šiřiteli. Mnoho dominikánských kostelů ve světě je zasvěceno Panně Marii Růžencové. V naší vlasti je to kostel v Plzni na Slovanech, který také slaví v tomto roce sté výročí svého posvěcení. Pro nás pro všechny je to výzva, abychom k modlitbě růžence našli dobrý vztah a abychom se jej rádi modlili.

fr. Augustin Prokop OP, převor kláštera dominikánů v Plzni