Neděle Božího slova

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí (Mt 4,12-23) | 26. ledna 2020

Od Adventu slavíme v církvi Rok Božího slova. Mimo jiné proto, že si v září tohoto roku připomeneme 1600. výročí smrti sv. Jeronýma – překladatele Písma svatého z řečtiny do „každodenního“ jazyka. I když asi nikdo nevládne tak dobrou latinou, že by si mohl číst Jeronýmův překlad, přesto to byl v dané době velký krok. Nyní již máme alespoň část Bible přeloženu do téměř 2,5 tisíc jazyků. Nemůže proto nikdo říct, že by mu bylo Písmo nedostupné. V souvislosti s tímto rokem pak papež František vyhlásil i tuto neděli, tedy 3. neděli v mezidobí za Neděli Božího slova.

Máme si dnes připomenout důležitost přítomnosti Božího slova napříč celým naším životem. Od Bible na nočním stolku, přes mobilní aplikaci, kterou si mohu otevřít v autobuse cestou do práce, až k slavnostnímu naslouchání při liturgii v kostele. Je třeba, abychom zažité zvyklosti tu a tam oprášili a připomněli jejich význam. Podívejme se tedy nejprve na Boží slovo ve mši svaté. Celá bohoslužba slova je důležitá, protože k nám promlouvá sám Bůh. I kdyby byly úryvky z Písma přečteny nedokonale, jde o zcela zvláštní obdarování. Jde o pokrm z oltáře Božího slova. O to více je zavazující pro lektora, aby tím slovem žil dlouho před tím, než ho sdělí. Jak rétoricky, tak se srdcem otevřeným. Před slovy evangelia je třeba zaujmout ten správný postoj úcty a aktivního naslouchání, proto při slovech evangelia stojíme. Nesení evangeliáře připomíná, že nyní k nám mluví sám Ježíš. Kněz se modlí: „Očisť mi srdce i ústa, abych dobře zvěstoval tvé svaté evangelium.“ V přítomnosti biskupa přijímá požehnání. Kříž na čele, na ústech a na prsou pak děláme proto, aby slovo Boží osvítilo naši mysl, očistilo srdce a otevřelo ústa, aby chválila Pána. Po přečtení kněz políbí přečtený text a prosí jménem všech: „Radostná Boží zvěst ať nás osvobodí od hříchů.“

Ať už čteme několik veršů před spaním nebo zde při slavnostní liturgii, potřebujeme Ducha Svatého. On je ten, který z textu dělá živé slovo. Slovo, které chce říci Bůh mně osobně v tomto dnešním čase. Duch Svatý je autorem, ten, který inspiroval svatopisce. Jen s jeho pomocí můžeme vše správně chápat.

V dnešním úryvku slyšíme Ježíše na začátku jeho veřejného působení mluvit o pokání. Činit pokání znamená změnit smýšlení. V jakém směru? Začít nahlížet život a dění ve světě z pohledu víry. To se nedá bez Božího slova. Vše, co vpouštíme do srdce, nás ovlivňuje. A jedu máme kolem sebe dostatek. Dovolme Božímu slovu, aby nás třebaže malými životodárnými doušky mohlo proměňovat. Kéž se stane součástí každodenního života, od těch nejvšednějších chvil až po ty slavnostní. Čtěme ho, přemýšlejme o něm, modleme se nad ním. Prosme Ducha Svatého o porozumění a sílu přijmout tento dar. Kolik lidí prožívá smutné křesťanství, protože si drží od Boha odstup. On nás přitom chce mít co nejblíže, chce k nám promlouvat, dávat naději.

Neznat Písmo znamená neznat Krista, říká svatý Jeroným. Kéž tato slova neplatí o nás. Kéž využijeme všech možností, kterými naše generace oplývá, k naslouchání Božímu slovu, které nás chce přitáhnout k sobě a proměňovat v radostné učedníky.

Děkuji všem, kdo se podílejí na předávání Božího slova – všem lektorům, kterým za chvíli vyprosíme požehnání. Děkuji také všem rodičům, kteří Boží slovo zvěstují svým dětem.