Odešel, aby zůstal s námi

Text k zamyšlení zvláště pro prvokomunikanty a jejich rodiče u příležitosti 7. neděle velikonoční | 1. června 2014

Prožili jsme v uplynulém týdnu předěl doby velikonoční a tím vstoupili do dnů očekávání a modliteb za nové vylití Ducha svatého. Když jsme připomínali Ježíšovo Nanebevstoupení – Ježíšův odchod, neznamená to, že by nás opustil. Odešel, aby dál vedl svou církev Duchem svatým. A to je něco živého, tvůrčího…

Oblíbenou herezí je skutečnost, že žijeme, jako kdyby Ježíš odešel pryč, nechal nám svá ponaučení, pravidla a příkazy a teď zpovzdálí sleduje, jak si s nimi poradíme. A my zde na zemi sbíráme plusové či mínusové body. Takto tedy ne.

Neodešel, aby nás opustil, ale aby s námi zůstal. Je s námi ve svátostech. Je s námi, když se v církvi předčítá Písmo svaté. Je s námi, když se „dva nebo tři sejdou v jeho jménu“. Je s námi v osobě kněze, když slaví svátosti. Je s námi v srdci každého, kdo ho přijímá. Toto nejsou metafory, ale realita. A na tu poslední přítomnost Ježíše v našich srdcích bych se chtěl nyní zaměřit.

Chci tedy říct všem vám dětem (prvokomunikantům): Nedovolte nikomu, aby vás špatným příkladem odradil od toho, na co jste se teď celou dobu připravovali. Každý z nás chce být něčím jedinečný – největší. Bůh to ví, stvořil nás tak. Ale ví také, že máme sklon ke hříchu. A proto nám chce být na blízku. Ví, že ho potřebujeme. Nikdy mu nebraňte, aby vám mohl pomoci, odpustit, přijít do vašeho srdce. Jen s ním se staneme opravdu velkými a jedinečnými.

Chci také říct vám rodičům našich prvokomunikantů: Máte před sebou to nejdůležitější období svých dětí. To, co nyní můžete udělat pro jejich duši, už jindy nebude možné. Vy sami buďte pro své děti tím nejlepším příkladem (jak se chováte k sobě, jakou úctu máte k Bohu, jak se chováte v kostele, jak se bavíte o druhých…). Abyste si jednou ve stáří nic z toho, co nyní uděláte (či neuděláte) nemuseli vyčítat.

Chci říct všem vám dospělým: Vy, kdo přijímáte Krista v eucharistii pravidelně, buďte svědky toho, co vám Ježíš v této svátosti přináší. Vy, kdo přijímáte jen občas, se ptejte proč tomu tak je? Zda je váš důvod opravdu dostatečně pádný vzhledem k tomu, o co přicházíte? Vy, kdo nemůžete přijímat eucharistii pro nějakou překážku, nepřestávejte po Kristu toužit, mluvte s ním, litujte svých hříchů a konejte duchovní sv. přijímání. On ví, co je v člověku a podle naší touhy nás také obdaruje.

Ježíš vstal z mrtvých a vstoupil do nebe ne aby byl daleko, ale aby o to více vstupoval skrze Ducha svatého do našeho života. Počítejme s ním.