Podívej se na mé rány a nebuď nevěřící

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle velikonoční (Jan 20,19–31) | 19. dubna 2020

Srdce apoštola Tomáše je sevřené bolestí ze ztráty. Při setkání s nadšenými spolubratry nechápe a není schopen uvěřit: „Dokud neuvidím, neuvěřím.“ Kolika lidí může i dnes rezonovat to samé a mohou se při ztrátě blízkých ptát: „Bože, proč jsi to dopustil?“ Smrt milovaného Pána byla pro Tomáše těžká zkouška. Ale to se všechno změnilo ve chvíli, kdy se setkal se Zmrtvýchvstalým Kristem. Z nevěřícího se stal věřící. A jeho příběh má i nás přivést a povzbudit k víře v Krista.

Proč bychom mu však měli věřit? Při jedné přípravě na křest vysvětloval kněz rodičům různé okolnosti víry, tu se na ně přišlo podívat jejich malé dítě. Tatínek ho zavolal a povídá: „Pojď si poslechnout, jaké nám tady pán povídá pohádky.“ Není i evangelium jen taková pohádka s dobrým koncem? Odpověď zní: „Pro pohádky se neumírá.“ Život lidé obětují pro pravdu nebo z lásky. A když se podíváme na osudy apoštolů, zjistíme, že položili své životy pro obojí. Pro pravdu víry a z lásky ke Kristu.

Jako první položil svůj život pro víru v Ježíše Krista Jakub Starší, kterého v mě roku 44 na příkaz Heroda Agrippy I. sťali mečem. Jakuba Mladšího shodili z jeruzalémské chrámové hradby a kamenovali. Když se modlil za své trýznitele, nějaký valchář ho udeřil sochorem do hlavy a zabil. Matouš, který sepsal evangelium, pokřtil v Etiopii princeznu Ifigenii, která se pak, pro víru v Krista, odmítla provdat za pohanského krále Hirtáka. Ten se pomstil a Matouše probodl kopím. Juda Tadeáš a Šimon Kananejský byli umučeni v Persii. Judu ubili kyjem a sekerou, Šimona ukřižovali za Trajánova pronásledování. Bartoloměj vyléčil arménskému králi dceru. Země přijala víru v Krista, a to popudilo pohanské kněze, kteří Bartoloměje chytili, stáhli z kůže a ukřižovali hlavou dolů. Matěje, který byl zvolen místo Jidáše, sťali pohané sekerou. Filipa, skoro devadesátiletého starce, v Hieropoli bičovali a přibitého ke kříži ukamenovali. Ondřej byl umučen ve městě Patra(s), kde ho přivázali provazy na kříž ve tvaru X. Umírání trvalo tři dny a Ondřej při něm děkoval za to, že smí umírat podobně jako Ježíš. Jeho bratr Petr, první papež, byl za vlády císaře Nerona v Římě odsouzen k smrti na kříži. Na vlastní žádost byl ukřižován hlavou dolů, protože se necítil hoden zemřít jako Pán Ježíš. A dnešní ústřední postava – svatý Tomáš se při hlásání evangelia dostal až do Indie. Tam ho u města Kalamína při modlitbě pohanští kněží probodli a ubili kyji. Jediný apoštol Jan zemřel přirozenou smrtí, ale i on zažil za císaře Domitiána mučení, v Efesu se ho pokusili otrávit a část života prožil ve vyhnanství.

Obraz „Ježíš a Tomáš“ od Bernadette Lopez

Život a mučednictví apoštolů jsou důležitým svědectvím o tom, že Kristus skutečně vstal z mrtvých. Když říká Tomášovi: „Dotkni se mých ran a nebuď nevěřící!“ jako by říkal i nám: „Podívejte se na osudy mých učedníků a jejich následovníků. Křesťanství má miliony mučedníků. Jen v roce 2019 bylo pro víru v Ježíše zabito asi 105.000 křesťanů. Nebojte se uvěřit jejich svědectví, vždyť oni Vyznání víry podepsali svou vlastní krví.“

Vidět rány ukřižovaného Krista není tak nemožné, jak by se na první pohled zdálo. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Prosme, ať svědectví těch, kdo položili svůj život pro pravdu evangelia, pomůže najít cestu ke Kristu všem lidem. Žijeme v zemi, kde pro víru v Krista nemusíme prolévat svou krev, ani přinášet nějaké veliké oběti. Za to musíme být vděční. A tuto vděčnost máme projevovat věrností Kristu. Nemůžeme si dovolit být vlažnými polokřesťany, žijme svoji víru naplno. Kvůli Kristu, kvůli mučedníkům a pronásledovaným křesťanům, kvůli všem, kdo potřebují naše svědectví.