Příprava Církve ve Starém zákoně

Text k zamyšlení u příležitosti 11. neděle v mezidobí | 17. června 2012

Boží království je strom, ve kterém mohou hnízdit ptáci. Tímto obrazem vrcholí dnešní evangelium. Když stojíme pod velikým rozkvetlým stromem, většinou nemyslíme na to, že i on byl kdysi nepatrné semínko. Stejně nemyslíme na to, že i naše církev měla na začátku jen pár ustrašených apoštolů. A přitom je to pro nás důležitá, povzbudivá myšlenka.

Místo ní nás ale napadá jiná, skličující: „Co já mohu dělat se světem, který je tak zkažený a bezbožný. Co já tady mohu změnit?“ A dnešní zamyšlení nám odpovídá: „Změnit se dá celý svět. Věř Bohu, On tě povede a spolu vykonáte veliké dílo. Buď semínkem dobra, pravdy, lásky, buď semínkem Božím a i ve tvém životě se budou dít (vyrostou) veliké a krásné věci.“ Nezměníme celý svět, ale bude to v Božích očích jistě velká věc.

Apoštolové, kteří stáli u zrodu církve, měli v římské říši stejně těžké poslání jako my. Bylo jich pár, byli pronásledovaní a měli šířit radostnou Boží zvěst do celého světa, který o jejich poselství zdánlivě nestál. Byli jen velmi malým semínkem, ale přijali své poslání, a díky nim je dnes církev velikým stromem a její větve se sklání nade všemi kontinenty. Kdekoli na světě mohou lidé přijít, utrhnout a jíst z tohoto stromu ovoce, které přináší život věčný – přijímat svátosti, Kristovu milost.

Stejně jako každý strom i církev má své kořeny. Ty sahají hluboko do Starého zákona. Prvním člověkem, díky němuž začala nová etapa v dějinách spásy, byl Abrahám. Tím, že opustil všechny falešné bohy a sloužil jedinému pravému Bohu – Hospodinu, že přijal Boha za svého životního partnera.

Abrahámovým potomkům odhaloval svá tajemství, povolával si mezi nimi proroky a skrze ně připravoval svět na příchod Mesiáše. Tak se stal Izraelský národ předobrazem a kořenem církve, kterou Mesiáš – Ježíš ustanovil. Život s Bohem však nebyl pro Abraháma ani jeho potomky snadný. Procházeli mnoha zkouškami a díky svým hříchům a nevěrnostem zažívali bolestné pády. Pokaždé jim však Bůh přispěchal na pomoc a ubezpečoval je o své věrnosti a lásce. Sliboval jim, že o ně bude pečovat, jako pečuje dobrý hospodář o svou vinici, že je bude milovat, jako ženich miluje svoji nevěstu. Že je nikdy neopustí a vyvede je z otroctví světa, těla i zlého ducha. Tato chvíle nastala, když přišel Ježíš, který ustanovil církev. Ta je „Novým Izraelem“, který je stále osvobozován od hříchů a zla Kristovou obětí a nabízí osvobození a život všem lidem. To je krásné a vznešené poslání církve a každého pokřtěného člověka: nabízet Boží spásu. Přesně podle zaslíbení je Kristova církev ve všech národech po celém světě. Je postavena na dvanácti apoštolech, kteří symbolizují dvanáct Jákobových synů. Je Novým Izraelem.

Církev je „Nový Izrael“. Víme, co vlastně znamená slovo Izrael? Jméno Izrael se překládá jako: „zápasí Bůh“. Zápasit můžeme s někým, proti někomu, ale občas se objeví zpráva, kde se říká: „Lékaři zápasili o život nemocného, záchranáři zápasili o záchranu zraněného…“ Tak i pro nás platí, že Bůh nezápasí s námi, nebo proti nám, ale zápasí o naši záchranu. Dějiny spásy jsou toho velkolepým svědectvím. V nádherných příbězích vypráví, jak Bůh zachraňuje člověka a jak si toho člověk neváží. Dnes si to připomínáme, abychom se nestali nevděčnými lidmi, kteří si neváží Boží pomoci a péče. Abychom se poučili, že víra a otevřenost pro Boží plán jsou jedinou cestou, jak pomoci, prospět světu, jak šťastně a užitečně prožít život.

Přijměme tedy povolání, o kterém jsme se zmínili už na začátku našeho rozjímání: „Změnit se dá celý svět. Věř Bohu, On tě povede a spolu vykonáte veliké dílo. Buď semínkem dobra, pravdy, lásky, buď semínkem Božím a i v tvém životě se budou dít (vyrostou) veliké a krásné věci. Jako semínko se nech zasadit do dobré půdy – najdi si společenství věřících přátel, dovol slunci Kristu a živé vodě Ducha svatého, aby ti pomáhali růst, aby v tobě probudili všechna tvá nadání a dary a rozvinuli je. V jádru jsi dobrý člověk, nebraň se Bohu, svému milujícímu Otci a on ti skrze Krista a Ducha svatého pomůže dobro do tebe vložené objevit a přivést ho k životu.