Proměnění Páně

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle postní | 16. března 2014

V evangeliu jsme slyšeli o Proměnění Páně. Tento zázrak se udál při Ježíšově poslední cestě do Jeruzaléma. Vezme na vysokou horu tři učedníky: Petra, Jakuba a Jana. Jsou to ti, kteří ho za několik dní budou provázet na modlitbu v Getsemanské zahradě.

Podniknou náročné, několikahodinové strmé stoupání. Naskytne se jim nádherný rozhled po Svaté zemi. Ten však rychle vybledne ve srovnání s událostí, která nastane. Ježíš je před nimi proměněn. Jeho šat září jako světlo a promlouvá s Mojžíšem a Eliášem. Před týdnem Petr vyznal: „Pane, ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ A nyní sleduje na vlastní oči, co to znamená. On, Jakub i Jan jsou uchváceni tím, co vidí. Najednou se takřka dotýkají nebe. A jejich jediná myšlenka je: „Zůstaneme zde a postavíme stany.“ Vidí to, co my teprve jednou uvidíme, a je to tak krásné, že se toho nehodlají vzdát.

A nás může napadnout myšlenka: „To bych chtěl zažít také.“ Jsou dvě možnosti, jak se tomuto zážitku přiblížit. Sednout na letadlo a odletět do Izraele nebo se vydat cestou, o které si dnes budeme povídat. A provázet nás při tom budou tři velmi rozdílné obrazy, které znázorňují tuto jedinečnou událost.

První obraz pochází z Francie ze 13. století. Ježíš je zde zobrazen v prosté kutně žebravého mnicha. Může nás to vést k myšlence, že se s ním můžeme setkat v těch nejposlednějších lidech tohoto světa. Ale také nám to může ukazovat, že se s Ježíšem na horu dostane ten, kdo opustí vše, čím nás tento svět rozptyluje. Kdo chce Ježíše poslouchat, musí si vytvořit „ticho“. Bůh neoněměl nanebevstoupením. Stále k nám promlouvá. Ale je tolik záležitostí, které nám naše naslouchání vymluví a překazí dřív, než s ním vůbec začneme. Podržme si od těla rušivé elementy, očistěme se svátostí smíření a naslouchejme (nitru, Písmu, druhému člověku). Kdo dá Bohu přednost před vším ostatním, přichází na horu. To může být poselstvím tohoto netradičního obrazu.

Kdo se odhodlá překročit práh viditelného světa, tomu ukazuje další cestu druhý obraz. Ten je starší a nachází se v italské Ravenně. Na mozaice věnované tomuto tématu je veliký kruh připomínající hostii. Je vyplněn modrým nebem posetým hvězdami a uprostřed je obrovský kříž. Dole se nachází nápis „Spása světa“. Obraz říká, že Kristova sláva září skrze kříž a trvá v Eucharistii. Kříž a Eucharistie jsou jistou cestou na horu Proměnění. Kdo se chce setkat s Ježíšem v jeho slávě, musí vyznat, že Ježíš je Mesiáš přítomný v Nejsvětější svátosti. Cesta k němu je cesta adorace kříže a Eucharistie.

Na závěr tu máme obraz přímo z hory Proměnění v Izraeli. Skutečnost příběhu je zde zachycena nejrealističtěji. Pro nás je tato nádherná mozaika plná zlatého světla pozváním: „Tu krásu, kterou vidíš, můžeš zakusit ve svém nitru.“ Setkání s živým Bohem není jen dávnou událostí pro pár vyvolených. Je příběhem, který se denně opakuje v duších mnoha lidí po celém světě. A můžeš ho prožít i ty. V cestě ti ale stojí hromady světských starostí a radostí, pýchy, pohodlnosti, sobectví, práce, povinností a nevyřešených záležitostí. To všechno můžeš Bohu nyní odevzdat: „Toto ti, Pane, dávám. S tím si nevím rady. Toto mě trápí…“ A s klidnou duší, jako dítě v náručí matky, poslouchej hlas toho, který tě zve na horu, aby ti dal sílu pro všechny záležitosti tvého života.