Prorok Eliáš

Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí | 7. srpna 2011

Přestože je mu věnováno jen pár stránek v knihách Královských, patří k nevýznamnějším postavám Starého zákona. Žil v devátém století za krále Achaba. Byla to doba, kdy židé ztráceli víru v jediného pravého Boha. Král měl za ženu pohanku Jezábel, která si přivedla kněze pohanského božstva Baala. Ten měl být dárcem deště, růstu a úrody. Izraelité ho začali uctívat. Líbilo se jim, že s pomocí Baala budou mít moc nad přírodou a zajistí si hojnost. Bylo to tak snadné a lákavé – přineseme oběť a úspěch nás nemine. Pro zajištění svého blahobytu opouštějí pravou víru. Už nesloužili Bohu, protože nový bůh Baal měl sloužit jim.

Vyprávění o Eliášovi začíná odvážným posláním. Eliáš předstoupí před krále Achaba a vyřkne prorocká slova: „Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, nebude v těchto letech rosa ani déšť, leč na mé slovo.“ Tímto proroctvím jasně ukazuje, že jedině Hospodin má moc nad celým stvořením. Nad životem duchovním i světským. A jen ten, kdo mu slouží, dočká se Jeho pomoci a ochrany. Je pochopitelné, že Eliáš proti sobě krále popudí. Ten vnímá proroctví jako kletbu. Je přesvědčen, že když Eliáše zabije, kletba se zruší a přijde déšť. Eliáš se stává psancem, který nemá v Izraeli zastání.

Doba je tak zlá, že se o Božího proroka starají havrani, kteří mu nosí maso a chléb. Když vyschne i potok, u kterého se na Boží pokyn Eliáš skrývá, odchází do Sarepty. Tam se o něj stará pohanská vdova. Za odměnu jí neubývá mouky, ani oleje, a když jí umře dítě, Eliáš ho přivede k životu. Nečistá zvířata, která na jiných místech Starého zákona sloužila jako nástroj Božího trestu, a cizí pohanská vdova pečují o Božího muže – tyto skutečnosti nejlépe vypovídají o hlubokém úpadku Izraele.

Po třech letech sucha a hladu posílá Bůh svého proroka opět ke králi. Ten má shromáždit pohanské proroky na hoře Karmel. Zde se bude konat oběť, která má přinést déšť. Baalovi proroci se snaží marně. Jejich modlitba není vyslyšena. Eliáš před shromážděným lidem přinese oběť, kterou Bůh okamžitě přijímá. Přichází déšť a král je překvapen mocí Hospodina. Dokonce tak, že nezabrání Eliášovi, aby pobil čtyřistapadesát pohanských kněží. Když se to dozvídá Jezábel, zuří a chce Eliáše zabít. Eliáš je vyčerpán a přeje si umřít. Splnil své poslání a odměnou je mu zase nenávist a nebezpečí. Bůh ho však neopouští. Posílá mu pokrm a v jeho síle jde Eliáš k hoře Chorebu. K hoře, na které kdysi promluvil Bůh z hořícího keře k Mojžíšovi.

I Eliáš se dočká setkání s živým Bohem. Stejně jako Mojžíš má i Eliáš zahalenou tvář. Bůh nepromlouvá z hořícího keře, ale jako šum jemného vánku. Oheň i vánek jsou přitom symboly Ducha svatého. Bůh Eliáše nelituje, ani nepovzbuzuje. Má pro něho další úkol. Vybrat nové krále a nástupce, který bude zápasit s pohanstvím. Když se Eliáš dozvídá, jaké je jeho poslání, má i sílu ho uskutečnit. S povoláním dává Bůh i moc. To je důležité si uvědomit. Někdy máme strach přijmout Boží volání, protože se cítíme slabí. Zapomínáme, že Bůh si nás vybírá pro naši slabost, aby se mohla skrze ni zjevit Jeho síla a moc.

Eliáš splní své poslání. Na závěr ještě předpoví smrt krále Achaba. Pak v doprovodu svého žáka Elizea udeří do vod Jordánu, které se rozestoupí. Prochází vodami jako kdysi Mojžíš a na druhém břehu je vzat ohnivým vozem do nebe. To je odměna za víru a věrnost, kterou Eliáš sloužil jedinému pravému Bohu. Jeho motto, které ho nejlépe charakterizuje, zaznívá na hoře Choreb, kde Bohu říká: „Jsem plný žárlivé horlivosti pro jediného pravého Boha…“ Jeho příběh nám říká: „Rozhodni se, komu budeš sloužit. Učiň svou víru činem! Dobrý život ve spojení se křtem, který je symbolizován vodami Jordánu, ti otevře cestu do nebe.“

Ve Starém zákoně je Eliáš především mužem činu. Nechá se vést Božím Duchem a nedbá na lidskou opatrnost. Eliáš je v očích židů nositelem Božích zázraků, které pomáhají spravedlivým, a Bůh skrze něho odměňuje ty, kdo konají dobro. Víra, že se Eliáš může kdykoli zjevit, vedla židovskou tradici k tomu, že u stolu zůstávalo jedno prostřené místo navíc – pro proroka Eliáše.

Kdybychom měli stručně shrnout, čemu nás příběh Eliáše učí, mohli bychom říci: „Bůh je blízko a může kdykoli velmi osobně vstoupit do tvého života. Hledej ho, naslouchej mu, věř mu a zakusíš na sobě Jeho moc.“