Účast laiků na Kristově královském úřadě

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Ježíše Krista Krále | 20. listopadu 2011

Kardinál Miloslav Vlk v rozhovoru k výročí sametové revoluce uvedl, že byla málo revoluční. Zaujala mne tato myšlenka, a tak jsem poslouchal dál, co tím myslí. Byla málo revoluční, protože nezasáhla srdce a mysl člověka. Nestali jsme se lepšími lidmi. Proto je náš stát takový, jaký je. Má-li se to změnit, je potřeba začít změnou srdce. Svého srdce.

V této souvislosti se mi vybavila modlitba: Ježíši tichý, srdce pokorného přetvoř naše srdce podle srdce svého. Jaké srdce má Kristus? Dnešní slavnost nám odpovídá: Královské. Co to pro nás znamená? Na to nalezneme odpověď, když si připomeneme, kdo je král.

Král je ten, kdo vládne. Na prvním místě sám sobě. Ovládá své myšlenky, slova i skutky. Tato trojice se objevuje při zpytování svědomí na začátku mše svaté a my se ptáme: „Jak vládnu svému životu? Svým myšlenkám, slovům a skutkům?“

Král je ten, kdo chrání, proto má v ruce žezlo. Na ikoně Nejsvětější trojice je žezlo ve tvaru hole. Tou pastýři odhazovali z cesty jedovaté hady, aby neublížili jim svěřeným ovečkám. Král má moc a povinnost chránit sebe i své blízké před zlem.

Tento obraz krále může být inspirací zvláště pro každého muže. Ne k nadřazenosti, ale k tomu, aby chránil svou rodinu před bídou hmotnou i duchovní. Muž chrání nejen svou silou, ale i svou modlitbou, žehnáním. Žehnání ženě, dětem, přátelům i nepřátelům je nesmírně cenné, protože přivolává Boží moc. Tam, kde končí naše síly, naše možnosti, nastupuje a působí sám Bůh.

Ať muž či žena, každý přijal svým křtem královské kněžství. To máme naplňovat v moci Ducha svatého. Když jsme chrámem Ducha svatého, naše srdce je pokojné. Sám Bůh v nás vládne – působí. Když nevíme, jak se rozhodnout, prosme o jeho světlo.

Kralovat neznamená ovládat ale sloužit. Tak, jak nám to ukázal Kristus při poslední večeři. Vzal na sebe zástěru a umyl učedníkům nohy – konal práci otroka, dal nám příklad, vyzývá nás k následování. Když budeme podle jeho vzoru vládnout sobě, začnou se uzdravovat rodiny, společnost, církev.

Účast laiků na Kristově královském úřadě. Tak zní dnešní téma. Kralovat s Kristem znamená mít jeho srdce, jeho ducha. Ale také to znamená pracovat pro jeho království. Kristus ustanovil církev, aby byla jeho tělem, a tělo potřebuje péči. Být křesťanem – to je vyznamenání i závazek. Znamená to nemyslet jen na sebe, ale i na církev, která je naší společnou rodinou. Mít účast na Kristově královském úřadě znamená sloužit mu svým nadáním. Každému z nás dal Bůh nějaké dary, charismata. Každý z nás může být užitečný.

Nebojme se ptát: „Co mohu církvi, farnosti nabídnout? V čem ji mohu pomoci?“ Žijeme ve svobodné době. To znamená, že můžeme uplatnit své nadání a vykonat mnoho dobrého. Jen je potřeba mít srdce Krále. Dobré a ochotné pomoci, sloužit tam, kde je to třeba. Děkuji vám všem, kdo se o to snažíte, či snažit budete.