Uskutečnění věčného Božího plánu

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle v mezidobí | 29. ledna 2012

V evangeliu jsme dnes slyšeli, jak zlý duch křičí na Ježíše: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ I když bychom měli brát do úst Ježíšova odmítavá slova vůči Zlému, kolik lidí dnes naopak přejímá postoj zlého ducha: „Co je ti do nás, Pane Bože! Proč bychom tě měli poslouchat? Žít podle svědomí a přikázání? Modlit se a brát ohled na ty ostatní!? Vždyť život bez tebe je mnohem pohodlnější a jednodušší…“ Je to hlas sobectví a pýchy, hlas, který neví co odmítá a zavrhuje. Dnes se máme zamyslet nad tím, jak si člověk škodí, když vyhání Boha ze svého života.

Vyjděme z toho, že svět byl stvořen k Boží slávě. Co je to sláva? Kdo je slavný?

V jednom městě měli vybrat člověka, po kterém by pojmenovali náměstí. „Měl by to být někdo slavný.“ Prohlásil starosta. „A kdo je pro nás slavný?“ Ptali se občané. Hned zazněly odpovědi: „Ten, kdo nám přinesl užitek. Ten, kdo si zaslouží úctu za to, co dokázal. Ten, díky komu si nás budou ostatní lidé vážit.“

A tato charakteristika se dá použít i na Boží slávu. Bůh je ten, kdo nám prokazuje užitek. Je ten, kdo si zaslouží úctu za to, co koná. Když s ním budeme žít, budou si nás ostatní vážit. Bůh je slavný a my můžeme být slavní s ním.

Svatý Bonaventura říká: „Bůh stvořil všechny věci ne aby rozmnožil vlastní slávu, ale aby ji ukázal a sdělil.“

Ukázal a sdělil – to je pro nás důležité. Bůh je krásný, milující, dokonalý a chce svoji slávu sdílet s člověkem.

Je jako boháč, který přivede chudáka do svého paláce a říká: „Podívej se, co tady mám.“ Chudák se dívá a žasne. Vidí v nádherných síních lásku, odpuštění, uzdravení, radost, pokoj a další poklady, které se nikde nedají koupit. A pak boháč řekne: „A teď si ber po čem tvá duše touží a žij v pokoji a radosti.“

Bůh ukazuje a sdílí. Blahoslavení, kteří se naučí vidět a přijímat. Každý, kdo otevře oči, aby viděl Boha, a otevře srdce, aby ho přijímal, sdílí s ním jeho slávu. Jaké je to pro nás vyznamenání. A přesto se najdou lidé, kteří se jako zlý duch z evangelia zatvrdí a řeknou: „Co je ti do mě Bože, jdi pryč. Já o tebe nestojím!“

Člověk by řekl: „Když nechceš, tak běž.“ Ale Bůh se naší chladností a zlobou odbýt nedá. Znovu a znovu nás zve k sobě a nabízí nám pomoc a záchranu. Jsme jen krok od Boží slávy. A vstoupit do ní můžeme kdykoli. Stačí přijmout, co pro nás Bůh připravil, radovat se z jeho díla a vnášet jeho dary do světa. Nečekat odměnu a pochvalu od lidí. Nechválit sebe, ale svého tvůrce a dobrodince. To jsou kroky do Boží slávy. Kéž je činíme s radostí.