Ve všem s Bohem počítat

Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí (Lk 14,25-33) | 8. září 2019

Minulou neděli jsme si dávali heslo pro nový školní a pastorační rok. Dnes nás Ježíš vybízí k náročnému, ale důležitému kroku, abych mohli denně naplňovat to, že jsme jeho učedníci.

Potkají se dva sedláci a jeden se hned ptá: „Tak co, jak ti šla letos sklizeň?“ „Člověče, byl to zážitek! S nejnovější technikou to šlo skoro samo. To, co jindy dělám týdny, jsem zvládl za jediný den. Kvalita výborná, výnosy obrovské…“ „Nepovídej, za jediný den? A cos dělal pak?“ „No co, pak zazvonil budík, a já šel do práce.“

Lidé sní o různých věcech. Ve snu se jim alespoň na chvíli splní to, co se v reálném životě jen tak nestane. Ale život není sen. Život je náročná práce a každodenní boj, ve kterém je potřeba počítat a uvažovat. A to jak v oblasti světské, tak duchovní.

Proto již při křtu dostáváme dary Ducha Svatého. Ty nám pomáhají poznat, zda to, co zamýšlíme, je skutečně dobré a vede to k věčnému životu. Učí nás v životě spolupracovat s Bohem.

Hříchy proti moudrému a rozumnému životu s Bohem pramení ze sobectví a z pýchy. Mohou se projevit dvěma extrémy. Ten první je, že člověk s Bohem vůbec nepočítá. Neposlouchá Boží zákony ani své svědomí, jde si tvrdě za svým cílem. Často se mu i daří, ale jednou pozná, že svůj čas na tomto světě promarnil.

Druhý způsob je stejně nebezpečný. Na první pohled se totiž tváří jako hluboká víra. Takový člověk se pouští do zdánlivě „bohulibých“ úkolů, ale neporadí se s Bohem. Jeho činnost je nad jeho síly. Jedním takovým příkladem může být Američan John Allen Chau, který se přes přísný zákaz vydal na misie ke kmeni indických Sentinelců. Tento kmen zabije každého, kdo vstoupí na jeho území. Jeden den se k nim tajně přeplavil, druhý den už byl mrtvý. I když to asi myslel dobře, pustil se do stavby, kterou nemohl dokončit, do boje, který nemohl vyhrát. Možná i počítal, že ho Bůh zachrání, ale přitom opustil jeho plány a jednal sobecky podle sebe. A podobných příkladů bychom našli bezpočet v našich každodenních životech.

Co z toho pro nás plyne? Jsme Ježíšovými učedníky. A Ježíš nám říká: „Chceš-li být mým učedníkem, musíš vstoupit do mé školy. Naučit se mi naslouchat, abys poznal(a) k čemu tě volám. Chceš-li být mým učedníkem, dej mě na první místo a vše ostatní bude tak, jak má být. Chceš-li být mým učedníkem, dej své plány do mých rukou a budeš mít vše k jejich dokončení.“

Je hezké, když lidé uskutečňují své sny. Ale skutečně dobré je, když každý svůj den naplňujeme v souladu s Boží vůlí. Tím, že se s ním v modlitbě radíme, tím, že mu dáváme přednost před svými záležitostmi, tím krokem důvěry, že mu vše svěříme. Buďme skutečnými Ježíšovými učedníky.