Pastýřský list Vánoce 2011
Drazí bratři a sestry,
dnes máme důvod se radovat, protože Bůh nám znovu ukazuje svůj zájem o nás. Můžeme plesat, protože Bůh se stal jedním z nás, aby nás vykoupil. Můžeme jásat, protože sám Bůh se postavil na naši stranu. On je důvodem naší naděje, On je naší jistotou.
V Kristu mají dějiny svůj smysl
Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle adventní | 18. prosince 2011
Všichni známe plánování. Plánuje se doma, v práci, ve státě. Plány určují směr, dávají řád. Bez plánů se život a svět mění v chaos. Dnes se máme zamyslet na Božím plánem se světem. Když vidíme dnešní svět, může nás napadnout otázka: Opravdu má Bůh se světem nějaký plán? Když vidíme kolik je kolem nás zla a nespravedlnosti, říkáme si: Opravdu to všechno naplánoval milující Bůh?
Antifony předvánočního týdne
Sedmnáctým prosincem jsme vstoupili do druhé části doby adventní, do tzv. předvánočního týdne. Jde o jakýsi oktáv před slavností Narození Páně, podobně jako mají Velikonoce Svatý týden. Tyto dny předvánočního týdne mají vlastní liturgické texty, v modlitbě breviáře jsou pak navíc tzv. „ó – antifony“, které obepínají chvalozpěv Panny Marie. Mimo své poezie mají také teologický obsah, který nás vtahuje do hlubin vánočního tajemství.
Tyto antifony zde nabízíme v plném znění k zamyšlení.
Střídmost a střízlivost
Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle adventní | 11. prosince 2011
Narodili jsme se a žijeme uprostřed konzumní společnosti. Ta nás ovlivňuje a utváří. Když chceme vědět, jak moc jsme se stali konzumními lidmi, odpovězme si na otázku: „Z čeho jsem nešťastný?“
Znovu přijde ve slávě
Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle adventní | 4. prosince 2011
Jednou z charakteristik Adventu je „čekání“. Mluví se o očekávání druhého Kristova příchodu. Jaké vlastně čekání může být?
Čekání může být různé. Když čekáme třeba souseda, který má vrátit nějakou drobnost, nijak zvlášť se nechystáme. Někdy dokonce zapomeneme, že má přijít, a jsme překvapeni, když zazvoní.
Jiné to je, když čekáme na někoho důležitého, kdo má moc rozhodovat o našem životě. Třeba náš nadřízený z práce. To se i uklízí, chystá, hlavně aby se u nás cítil dobře a my na něj udělali dobrý dojem.
Poslední typ čekání je čekání na milovanou bytost. Provází ho vnitřní chvění, touha, radostné vyhlížení, které nás vede k tomu, abychom se nastrojili a šli naproti.
Účast laiků na Kristově královském úřadě
Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Ježíše Krista Krále | 20. listopadu 2011
Kardinál Miloslav Vlk v rozhovoru k výročí sametové revoluce uvedl, že byla málo revoluční. Zaujala mne tato myšlenka, a tak jsem poslouchal dál, co tím myslí. Byla málo revoluční, protože nezasáhla srdce a mysl člověka. Nestali jsme se lepšími lidmi. Proto je náš stát takový, jaký je. Má-li se to změnit, je potřeba začít změnou srdce. Svého srdce.
Zahajujeme Rok biřmování
První nedělí adventní vstupujeme do nového liturgického roku. Tím také zahajujeme Rok biřmování. Zde přinášíme k zamyšlení celý pastýřský list našeho otce arcibiskupa.
Drazí bratři a sestry, právě jsme ukončili první rok přípravy na Cyrilometodějské jubileum, kdy jsme se častěji vraceli k myšlenkám na křest. Skutečnost, že pokřtěný už nepatří sám sobě, ale Kristu, nám přináší pokoj a důvěru. Nemusíme se zbytečně strachovat o sebe, protože on se umí postarat o to, co mu patří. Zároveň ovšem se musíme snažit jednat ne podle sebe, ale podle Krista, kterému patříme, který na nás má právo. Pak na něj můžeme spoléhat.
Mravnost vášní
Text k zamyšlení u příležitosti 33. neděle v mezidobí | 13. listopadu 2011
Každý člověk dostal a dostává určité dary. „Je něco, co jsi nedostal?“ A každý má povinnost tyto dary objevovat a používat pro dobro společenství. Ne v pýše, ale s vděčností.
Každý pak dostal jiné dary. Nemohu tedy posuzovat a porovnávat druhé podle toho, které schopnosti mají nebo nemají. Třeba právě ten druhý má dar, který není na první pohled patrný nebo není společensky atraktivní – přesto je tento člověk v Božím plánu důležitější, možná mnohem důležitější než leckterá celebrita. Někdy právě to, co není vidět, je Bohem ceněno víc, než něco, co se staví na odiv.
Poselství Benedikta XVI. k misijní neděli 2011
„Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (Jan 20, 21) Na začátku nového tisíciletí křesťanské epochy, u příležitosti Velkého jubilea roku 2000, ctihodný Jan Pavel II. naléhavě zdůrazňoval, že je třeba obnovit úsilí o to, aby se evangelní zvěst přinášela všem se stejným nadšením, „jaké bylo vlastní prvotním křesťanům“.1 Je to ta nejcennější služba, kterou církev může poskytnout lidstvu i každému jednotlivému člověku hledajícímu nejhlubší důvody pro to, aby prožíval svůj život v plnosti. Stejná výzva zaznívá proto každý rok při slavení Světového dne misí.
Církev a nekřesťané
Text k zamyšlení u příležitosti 28. neděle v mezidobí | 9. října 2011
V životě člověka může být vždy dvojí motivace – běžec může utíkat buď před někým nebo za někým. Buď utíkám proto, že mám z něčeho strach nebo za něčím, na co se těším. Toto pravidlo je velmi důležité, budeme se na něj ještě odkazovat.
Videoklip písně Kráčí
do soutěže
Velehradská kamera 2013
Vítězný příspěvek
v soutěži
Velehradská kamera 2012
Nové komentáře