Cesta k jednotě

Text k zamyšlení u příležitosti 20. neděle v mezidobí (Lk 12,49-53) | 18. srpna 2019

Můžeme říci, že nás dnešní texty vedou do našich domovů, do našeho rodinného života. Už v týdnu jsme byli připravováni. Zvláště páteční úryvek evangelia je důležitý ke správnému pochopení toho dnešního.

Dovolte mi zopakovat několik bodů z pátku. Slyšeli jsme Ježíšovu výzvu k manželské jednotě: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Ukazuje, že celý problém manželského „rozkolu“ je v tvrdosti našeho srdce. A nabízí, že naše srdce uzdraví. Jak? Zvykli jsme si totiž řešit problémy, až když nastanou, až když jsou neřešitelné. Přijali jsme praxi tohoto světa, že si vystačíme sami. Ježíš ale ukazuje, že ke každému úkolu dává také svou pomoc. A zvláště v rodině a vztahu manželském je třeba spolupracovat s Bohem od samého počátku. Přitom se vše děje jinak. Už děti by se měly vychovávat k ochotě odpustit si, omluvit se, poděkovat, rozdělit se… měly by se učit něco si odříct a pro druhého obětovat. Mladí by měli začít modlitbou za svého životního partnera. Dobu známosti vzít jako příležitost k objevování charakteru toho druhého, ne pro zábavu. O to více čerpat Boží pomoc ze svátostí. V době přípravy na manželství vyprošovat požehnání. Takto Bůh může naše srdce proměnit, pak budeme schopni žít šťastně, naplňovat úkoly, které jsme od Boha dostali.

Vidíme tedy, že Bohu nejde o rozdělení, ale o jednotu. O jakém rozdělení je zde potom řeč?

Když se lidé hádají, je to proto, že chce každý něco jiného. Může se to týkat jídla, práce nebo i odpočinku. Co všechny sjednocuje? Společný cíl. Ale i zde nás mohou rozdělit různé cesty, jak tohoto cíle dosáhnout. Nejprve je tedy nutné se shodnout na cíli. Cíle mohou být taky různé, ale některé jsou všem dílčím cílům nadřazené. A Bůh slibuje, že když on bude pro nás tím nejvyšším cílem, budou všechny ostatní na správném místě. Budeme mít sílu se domluvit, jak seřadit všechny ostatní cíle.

A to je další důležitá věc. Domluvit se. Ruku na srdce, kde se doma mluví o přáních a potřebách? Víme, po čem naši nejbližší touží? Dokážeme se domluvit na společném plánu? Ke společné domluvě je potřeba pokora a ochota ke vzájemnému naslouchání. Nedívat se, co kdo dělá špatně, kdo je horší… dívejme se na Boží zákon. Ten nás chce uchránit od trápení a bolestných zranění.

Evangelium tedy nemluví o rozdělení, které by Bůh chtěl, ale které může nastat. Jednota panuje tam, kde jsou všichni zapáleni pro víru. Někdy se ale stává, že jeden plamen víry rozněcuje a druhý ho zháší. Pak musí přijít rozdělení. Ale ani toto rozdělení nás nesmí odradit od naší snahy šířit Boží pravdu. Ani toto rozdělení nesmí uhasit snahu o jednotu. Ptejme se proto denně, zda stavíme nebo boříme, sjednocujeme nebo rozdělujeme, zda stojíme na Boží straně?