Design doby postní

Text k zamyšlení u příležitosti Popeleční středy | 6. března 2019

Ve světě designu je takovým pravidlem, že méně je více. Méně ozdob, barev… Je kladen důraz na čisté linie, minimalistické pojetí. Ale to hlavní, co se udělá, musí být dotažené k dokonalosti. A je to krásné.

Postní doba se tomu tak trochu podobá. Liturgie je tišší, upouštíme od velké výzdoby, nejsou květiny na oltáři, jen velký obraz Kristovy tváře. To všechno nám říká: „Zaměř se na to, co je v životě nejdůležitější.“ V tom spočívá krása postní doby.

Středem dnešního postního dne je symbol popelce. Minimalistické gesto, které přináší hned několik bodů k zamyšlení.

1) Je to připomínka toho, že jednou zemřeme. Každým dnem se nám život krátí. To připomíná ta věta, že jsme prach a v prach se obrátíme. Nemá nás to děsit, ale motivovat. Jak jsem prožil tento den svého života?

2) Je to znamení, že litujeme svých hříchů. Chceme Bohu otevřít své nitro, aby nás mohl zahrnout milosrdenstvím.

3) Jde o uznání, že skrze Ježíšův kříž umíráme sobě a znovu se v Kristu rodíme. Křtem jsme vstoupili do procesu proměny. Necháváme se denně Kristem proměňovat, stáváme se stále více Božími.

4) Je to výzva k pokání. Co je to pokání? Z hebrejštiny vyplývá význam „změna cesty, návrat po ní v protisměru“. My tomu říkáme také obrácení, změna smýšlení. Tedy že dáme všechny své dostupné síly k dispozici Bohu, abychom společně zrevidovali dosavadní směr své životní cesty.

5) Poslední, na co nás popelec upozorňuje, je skutečnost, že vše hmotné je pomíjivé, že nic z toho, co máme, nám nemůže nahradit živého Boha.

Přijměme tedy tuto krásu doby postní. Ať je symbol sypání popela výrazem postoje, s kterým chceme prožít tuto přípravu na Velikonoce.