Svátost manželství v naší farnosti

Manželství chtěl, naplánoval a dal k němu podnět sám Bůh. Pokud tedy člověk chce manželství co nejlépe pochopit a prožít, musí se s tímto Božím projektem dobře seznámit. K přijetí svátosti manželství je třeba vykonat přípravu. Je dobré se přijít domluvit ideálně tři měsíce (nebo i dříve) před plánovaným termínem.

Je třeba upozornit na stále častěji se vyskytující chyby. Z důvodu závažnosti je třeba učinit manželský slib při plném vědomí. Je to podobné jako s řízením motorového vozidla, člověk nesmí být pod vlivem alkoholu či jiné omamné látky. Dbejme na to, aby před vlastní slavností nebyl snoubencům podáván alkohol. Nemluvě o tom, že se tato svátost uděluje při mši svaté, kdy je nanejvýš vhodné aby nejen novomanželé, ale i hosté přistoupili k svatému přijímání. Proto dbejme, aby byl alkohol podáván s dostatečným odstupem, nejlépe až po mši svaté. Druhým častým negativním jevem je, že si snoubenci vybírají místo svatby podle místa následné hostiny. Podle církevního práva se má sňatek konat v místě bydliště jednoho ze snoubenců. Farář může dovolit uzavření manželství i jinde, ale důvodem by nemělo být to, že se nám nechce z kostela nikam přijíždět.

Je krásným zvykem, když manželé při výročích svého sňatku obnovují své manželské sliby a prosí Boha o požehnání. Tímto chci připomenout, že tuto liturgii mohou manželé domluvit buď po mši svaté, kterou při příležitosti svého výročí nechali sloužit, nebo po (hrubé) mši svaté v neděli. Na tuto obnovu je zvláště vhodné pozvat svou rodinu a přátele.

Co je to svátost manželství?

Bůh, který stvořil člověka pro lásku, jej také povolal k lásce, to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti. Vždyť člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha, který je Láska. Protože Bůh stvořil muže i ženu, jejich vzájemná láska se stává obrazem absolutní a nepomíjivé lásky, jakou Bůh miluje člověka. V očích Stvořitele je to dobré, velmi dobré. A tato láska, které Bůh žehná, je určena k tomu, aby byla plodná a uskutečňovala se ve společném díle ochrany stvoření.

Na začátku první knihy Bible vrcholí příběh o stvoření slovy: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil; stvořil je jako muže ženu… Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gen 1,27; 2,24). Pán Ježíš připomíná tento prvotní záměr Stvořitele: „Takže už nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6).

Hlavními osobami manželské smlouvy je pokřtěný muž a pokřtěná žena, svobodní k uzavření manželství, kteří dobrovolně vyjádří svůj souhlas před Bohem a před církví. Bůh sám zpečeťuje toto pouto svátostného manželství, takže tento svazek zavazuje až do smrti jednoho z partnerů.

Svátost manželství si udělují muž a žena navzájem. Kněz nebo jáhen je (na rozdíl od jiných svátostí) pouze svědkem, že manželství bylo uzavřeno za splnění náležitých podmínek, dále pak svolává Boží požehnání na novomanžele. Muž a žena může vstoupit do manželství jen svobodně, beze strachu či nátlaku, když jim nebrání žádné přirozené či církevní závazky.

K svátostnému manželství nezbytně patří svobodné ano, dobrovolné přijetí celoživotního vztahu a otevřenost pro přijetí potomstva.

Každý člověk není povolán k manželství. I lidé žijící o samotě mohou žít plným životem. Ježíš mnohým z nich ukazuje zvláštní cestu; volá je k životu bez manželství „pro nebeské království“ (Mt 19,12).

Co říká Církevní právo o manželství

Kán. 1055, § 1 – Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplozeni a výchovu děti, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.

Kán. 1055, § 2 – Proto mezi pokřtěnými nemůže být platná manželská smlouva, která by nebyla svátostí.

Kán. 1115 – Manželství ať jsou uzavírána ve farnosti, ve které má přinejmenším jeden ze snoubenců trvalé nebo přechodné bydliště.

Katecheze o svátosti manželství od papeže Františka

Tato svátost nás uvádí do středu Božího plánu, který je plánem smlouvy s Jeho lidem, s námi všemi, plánem společenství. Na začátku knihy Geneze v první knize Bible vrcholí příběh o stvoření slovy: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil; stvořil je jako muže ženu… Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gen 1,27; 2,24). Manželský pár je obrazem Božím: muž a žena, nejenom muž a nejenom žena, ale oba dva. Takový je obraz Boha: láska, Boží smlouva s námi je znázorněna smlouvou muže a ženy. A to je velmi krásné! Jsme stvořeni, abychom milovali, tedy jako odlesk Boha a Jeho lásky. A v manželském sjednocení uskutečňují muž a žena toto povolání ve vzájemnosti a společenství plného a definitivního života.

Když muž a žena slaví svátost manželství, Bůh se v nich takříkajíc zrcadlí, vtiskuje do nich vlastní rysy a nesmazatelný charakter Své lásky. Manželství je ikona Boží lásky k nám. Bůh je totiž také společenstvím. Tři Osoby: Otec, Syn a Duch svatý žijí odevždy a navždy v dokonalé jednotě. A právě to je mystériem manželství: Bůh činí z manželského páru jedinou bytost. Bible používá silný výraz a mluví o „jednom těle“. Tak niterné je sjednocení muže a ženy v manželství. Toto je mystérium manželství: Boží láska se zrcadlí v páru, který se rozhodne žít společně. Proto muž opustí svůj dům, dům svých rodičů a jde žít se svojí manželkou a sjednocují se tak mocně, že se stávají – jak praví Bible – jediným tělem.

Svatý Pavel v listu Efesanům poukazuje na to, že v křesťanských manželích se odráží veliké tajemství, tedy vztah, který Kristus navázal s církví, snubní vztah (srov. Ef 5,21-33). Církev je Kristova nevěsta. To je ten vztah. Znamená to, že manželství je odpovědí na specifické povolání a musí být považováno za posvěcení (srov. Gaudium et spes, 48; Familiaris consortio, 56). Je to jakoby svěcení. Muž a žena jsou svojí láskou posvěceni. Manželé jsou totiž skrze svátostnou moc obdařeni pravým a vlastním poslání, protože pomocí jednoduchých a běžných věcí mohou zviditelnit lásku, kterou Kristus miluje Svoji církev a ustavičně za ni dává Svůj život, ve věrnosti a službě.

Vskutku podivuhodný plán je vepsán do svátosti manželství! A uskutečňuje se v jednoduchosti a také v křehkosti lidského stavu. Dobře víme kolika těžkostem a zkouškám čelí oba manželé. Důležité je uchovávat živý svazek s Bohem, který je základem manželského svazku. Pravý svazek vždycky spojuje s Pánem. Když se rodina modlí, svazek trvá. Když se manžel modlí za manželku a manželka za manžela, jeden za druhého, stává se tento svazek silným. Je pravdou, že v manželském životě jsou mnohé těžkosti: není práce, nedostává se peněz, děti mají problémy. Spousta těžkostí. A nezřídka manželé znervózní a začnou se hádat. Přou se. V manželství jsou vždycky hádky, někdy i létají talíře. Z toho však netřeba smutnět, protože lidský stav je takový. A tajemstvím je fakt, že láska je mocnější než hádka a proto vždycky manželům radím, aby den, kdy se pohádali, nikdy nekončili bez usmíření. A pro usmíření není nutné volat OSN, aby přišlo zavést mír. Stačí malé gesto, pohlazení. A začíná se od začátku.

A takový je život, žitý s odvahou a v odhodlání žít společně. Je to velké a krásné! Manželský život je krásný a musíme jej opatrovat stále, opatrovat děti. Několikrát jsem již na tomto náměstí mluvil o tom, co v manželském životě velice pomáhá. Jsou to tři slova, která je třeba vždycky říkat, tři slova, která mají být v rodině doma: s dovolením, děkuji a promiň. Jsou to magická slůvka. Říkat s dovolením, aby do manželského života nevnikla dotěrnost. Co si o tom myslíš, smím? S dovolením, dovol mi. Děkuji. Manželé si děkují za to, co jeden pro druhého dělá. Děkování je přece krásné! A poněvadž všichni chybujeme, nastupuje další slovo, které je někdy nesnadné říci, ale je to také třeba: promiň. S dovolením, děkuji a promiň. Těmito třemi slovy, modlitbou manželů za sebe navzájem a usmiřováním na konci dne koná manželství pokroky. Tři magická slůvka, modlitba a usmíření. Kéž vám Pán žehná a modlete se za mne.

Katecheze papeže Františka pronesená při generální audienci v roce 2014, převzato z www.radiovaticana.cz.