Domine, non sum dignus
Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle v mezidobí (Jan 1,29-34) | 19. ledna 2020
Dnešní pohled liturgických textů nám rozvíjí poznání z minulé neděle. Jan Křtitel (i Jan evangelista) nám ukazuje, kdo je ten Ježíš, kterého pokřtil. Zatímco posledně jsme rozebírali důsledky křtu, dnes se podívejme na toho, díky němuž můžeme křest přijmout.
Být křesťanem
Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Mt 3,13-17) | 12. ledna 2020
Při čtení dnešního úryvku jsem si vzpomněl na jednoho člověka, který se ptal: „Kdy se stává člověk křesťanem? Při obřadu křtu, o kterém jako nemluvně ani neví? Nebo až když vyroste, seznámí se s křesťanstvím a naučí se modlit? Nebo, jak říkají některé letniční církve, až po přijetí Ducha Svatého?“ To je zajímavá otázka. Jak (si) na ni odpovědět?
Vítězství a sláva neděle Zmrtvýchvstání
Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Zmrtvýchvstání Páně | 21. dubna 2019
Prožili jsme hluboké ticho Bílé soboty a dočkali se vítězství a slávy neděle Zmrtvýchvstání.
Jsem Bůh, který přináší spásu
Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Lk 3,15-16.21-22) | 13. ledna 2019
Když Jan křtil u Jordánu, byl pro všechny přítomné hlavní postavou. Za ním přicházeli. Ježíš byl jen jeden z mnoha lidí v zástupu. To se mění ve chvíli, kdy Ježíš vystupuje z vody. Nastává mimořádná chvíle, kdy se z nebe ozve hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn…“ a na Ježíše sestoupí Duch svatý. Co nám tento okamžik říká?
Být křtem znovuzrozený
Text k zamyšlení u příležitosti vigilie slavnosti Zmrtvýchvstání Páně | 31. března 2018
Když za Ježíšem přišel jeho tajný učedník Nikodém, dozvěděl se, že nemůže spatřit Boží království ten, kdo se nenarodí znovu z vody a z Ducha. Tento stav nám krásně vyjadřuje slovo „znovuzrozený“. To je charakteristika křesťana: být znovuzrozený. Většinou jsme pokřtěni. Být pokřtěn ale znamená být zrozen z vody a z Ducha. Aby platilo i to druhé, je třeba z Ducha Svatého stále znovu a znovu čerpat.
Dar daný ve křtu
Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Mk 1,6-11) | 7. ledna 2018
Pokoj plný vážně nemocných a umírajících, park obsazený bezdomovci či věznice, kde si odpykávají trest zločinci odsouzení za těžká provinění. To všechno jsou místa, kam bychom neradi vstupovali a kde bychom neradi pobývali. A když už, tak bychom k tomu museli mít hodně vážný důvod. Proč to říkám?
Podobat se králi
Text k zamyšlení zvláště pro družinu Jízdy králů u příležitosti 7. neděle velikonoční | 28. května 2017
V jedné zemi vládl moudrý král. Spravoval ji dobře, ale léta přibývala, dětí se nedočkal, a tak se stalo, že zestárl a neměl následníka. I rozhodl se, že vybere svého nástupce velmi netradičním způsobem. Po celé říši dal rozhlásit, že bude slavnostní ples. Každý, kdo se ho zúčastní, může se pokusit napodobit krále. A ten, kdo se mu bude podobat nejvíce, usedne o půlnoci na trůn jako nový vládce. Celý příspěvek
Mše svatá – Úvod a Vstupní obřady
Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle postní (Mt 17,1-9) | 12. března 2017
K tomu, aby člověk prožil mimořádné setkání s Bohem, dnes nemusí cestovat do Svaté země ani se vracet v čase do doby Ježíšovy. Zázraky, o kterých píše evangelium, se odehrávají ve slavení každé mše svaté. Problém je, že je někdy nevnímáme. Vycházíme z kostela, kde všechny ty události jaksi prošly kolem nás. A my zůstáváme stejní.
Hoden nejvyšší úcty
Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Mt 3,13-17) | 8. ledna 2017
Když potkáme rodiče s kočárkem, díváme se na děťátko, a pak zazní obvykle otázka: „Jak se jmenuje?“ Rodiče nám sdělí jméno a je to svým způsobem slavnostní chvíle. Jejich ratolest je představena přátelům. A když pak přinesou dítě ke křtu, sdělí toto jméno hned na začátku obřadu před celým farním shromážděním. Představí své dítě světu a církvi. A to je významná událost. Lidé tak mohou nového človíčka přijmout do farní rodiny a začínají si k němu vytvářet vztah, který se má prohlubovat, jak dítě poroste.
Jsi můj milovaný syn
Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně | 10. ledna 2016
V dnešním evangeliu všichni lidé vidí Jana Křtitele, on je pro ně ústřední postavou. Ale Jan Křtitel ukazuje na Ježíše, o kterém také svědčí Duch svatý. Z tohoto svědectví můžeme také vypozorovat, jak se Bůh dívá na člověka. Ve svém Synu vidí nejen to betlémské dítě, nejen mladého muže, ale také poslušného Ježíše, který na sebe vezme trest za hřích člověka. Bůh v něm vidí jeho minulost, ale také vše, co vykoná. „To je můj milovaný syn,“ slyšíme. A už jsme si říkali v pátek s dětmi, že toto říká nám všem skrze křest. Celý příspěvek
Nové komentáře