Hoden nejvyšší úcty

Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně (Mt 3,13-17) | 8. ledna 2017

Když potkáme rodiče s kočárkem, díváme se na děťátko, a pak zazní obvykle otázka: „Jak se jmenuje?“ Rodiče nám sdělí jméno a je to svým způsobem slavnostní chvíle. Jejich ratolest je představena přátelům. A když pak přinesou dítě ke křtu, sdělí toto jméno hned na začátku obřadu před celým farním shromážděním. Představí své dítě světu a církvi. A to je významná událost. Lidé tak mohou nového človíčka přijmout do farní rodiny a začínají si k němu vytvářet vztah, který se má prohlubovat, jak dítě poroste.

A něco podobného se děje při dnešní slavnosti. Ježíš je představen světu. Jan Křtitel a lidé, kteří stáli okolo, věděli, že muž žádající o křest je Ježíš z Nazareta. Ježíš znamená v překladu „Bůh zachraňuje“. To však není celé jeho jméno, jež by o něm vypovídalo všechno. Abychom pochopili, kdo stojí před námi, otvírají se nebesa, sestupuje Duch Svatý v podobě holubice a zní hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“ A tato slova nás přivádějí k tomu, abychom se o Ježíše začali zajímat, začali ho poznávat a budovali s ním vztah.

Vidíme muže, který bude pomáhat druhým lidem, ba dokonce je bude zachraňovat i před smrtí. Ale on je víc. Je milovaný Boží Syn.

Je mnoho pohádek, kde se princ či princezna dostanou mezi prostý lid a vytvoří si hezké vztahy. Ty se ale mění ve chvíli, kdy se odhalí jejich skutečná totožnost. K prostému přátelství, které vzniklo na základě společně prožitých dobrodružství, se připojuje úcta vycházející z poznání toho, s kým máme tu čest.

Žijeme v době, kdy se úcta k Ježíši Kristu vytrácí. Lidé denně berou Boží jméno nadarmo a znevažují ho. Neváží si svátostných obřadů, stavů a posvátných míst. Vedou urážlivé řeči proti Bohu a náboženství. A možná ani netuší, jak těžce hřeší. A proto je důležité poselství dnešní slavnosti, která nám připomíná: Ježíš je milovaný Boží Syn. Je jediný syn Krále celého světa a vesmíru. Zasluhuje tu nejvyšší úctu, které je člověk schopen.

Někdy se nevěřící pohoršují a říkají: „K čemu jsou církvi ty nazdobené chrámy? Zlaté kalichy a pateny. Aby se jimi pyšnila?“ A nám nezbývá než trpělivě vysvětlovat: „Ty patří Ježíši Kristu, milovanému Božímu Synu, který nás přišel zachránit. Jsou projevem naší úcty a úcty našich předků k němu a k tomu, co pro každého z nás vykonal.“ Tím, co předešlé generace vybudovali a vytvořili, nám stále připomínají: „I ty poznávej, kdo je Ježíš. Přemýšlej nad tím, co pro tebe dělá, a vybuduj si k němu správný vztah.“ Protože tak, jak přijímáme Ježíše, přijme Bůh jednou nás na věčnost.

Svět na Boha možná zapomněl, ale je na nás, abych jej uváděli do pravdy o Bohu. Jsme pozváni k misijní činnosti, ukazovat to, co jsme o Bohu poznali, co nám bylo svěřeno. Kéž nás úcta k Bohu Otci, Synu a Duchu Svatému provází a vyzařuje ze všeho, co říkáme i konáme.