Domine, non sum dignus

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle v mezidobí (Jan 1,29-34) | 19. ledna 2020

Dnešní pohled liturgických textů nám rozvíjí poznání z minulé neděle. Jan Křtitel (i Jan evangelista) nám ukazuje, kdo je ten Ježíš, kterého pokřtil. Zatímco posledně jsme rozebírali důsledky křtu, dnes se podívejme na toho, díky němuž můžeme křest přijmout.

Ve mši svaté jsou dvě místa, kdy se připravujeme na svaté přijímání. První je tzv. kající úkon v úvodu, druhé je těsně před svatým přijímáním, kdy kněz pozvedne svatou hostii a slovy Jana Křtitele ukazuje na Ježíše: „Hle, Beránek Boží…“ Lid pak odpovídá: „Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel…“ V latině pak: „Domine, non sum dignus…“ Jde opět o výraz lítosti, ale nejen o to. České „nezasloužím si“ zdůrazňuje lidské selhání, hříšnost, to, že budeme obdarováni bez vlastních zásluh, bez nároku na odměnu. Latinské „nejsem hoden“ pak uvádí k zamyšlení, že ten, který se nám dává je zcela jiného řádu a postavení, nemohu se s ním měřit, přesto se ke mně ve své lásce sklání a chce mě živit svým tělem a krví.

„Hle, Beránek Boží…“ Jan Křtitel nám ukazuje toho, který, i když je Bohem, přichází zcela nenápadně, s mírností a tichostí. Když chce nějaká cizí společnost vstoupit na tuzemský trh, nebo když chce nějaká firma uspět s novým produktem, připraví pořádnou marketingovou kampaň… natočí reklamní spoty, vytiskne letáky, zaplaví sociální sítě. Bůh přichází jako beránek – s mírností a tichostí.Použije proroka Jana Křtitele. Nechce nás udolat, ale nabízí svou lásku. Přijmout ho může ten, který se stane malým a nepatrným. Evangelistu Jana celá tato událost natolik fascinovala, že si ji zapamatoval do nejmenších detailů (viz pokračování evangelijního úryvku).

Celá tato událost se nám nabízí při každém slavení mše svaté. Všechny předobrazy obětovaného beránka, se naplnili v Ježíšově oběti. On je ten Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Kéž je naše odpověď, která se často stává něčím automatickým a samozřejmým, vyjádřením úcty. Kéž je pro nás nejen zdrojem útěchy, že u něho mám vždy novou šanci, ale také motivem k velkému úsilí na sobě pracovat, vždyť za nás zaplatil velmi vysokou cenu. Kéž v nás také probouzí hlubokou vděčnost, že se Bůh dává do rukou hříšníků. Toto prožívejme jak před svatým přijímáním, tak také v tiché chvíli díkůvzdání po něm.