Jsi můj milovaný syn

Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně | 10. ledna 2016

V dnešním evangeliu všichni lidé vidí Jana Křtitele, on je pro ně ústřední postavou. Ale Jan Křtitel ukazuje na Ježíše, o kterém také svědčí Duch svatý. Z tohoto svědectví můžeme také vypozorovat, jak se Bůh dívá na člověka. Ve svém Synu vidí nejen to betlémské dítě, nejen mladého muže, ale také poslušného Ježíše, který na sebe vezme trest za hřích člověka. Bůh v něm vidí jeho minulost, ale také vše, co vykoná. „To je můj milovaný syn,“ slyšíme. A už jsme si říkali v pátek s dětmi, že toto říká nám všem skrze křest. Boží láska není odměnou za jeho krásu či statečnost. Otcova láska přišla jako první. Je příčinou toho, co dělal Ježíš. Má být také příčinou toho, co máme dělat my. Kristus neudělal velké věci, aby si zasloužil pozornost a lásku Otce. Ježíš to všechno vykonal proto, že byl dokonale milován. Byl prostoupen Boží láskou.

I my jsme díky svému křtu přijali tuto Boží výzvu: „Ty jsi můj milovaný syn, má milovaná dcera.“ Máme na to pamatovat při své modlitbě. Nepředkládejme Bohu jen svá trápení, ale rozjímejme o tom, že jsme milováni. Z toho má vyjít každé naše dobré dílo. Z toho má růst naše modlitba chval. To má být půda pro naši trpělivost s druhými. Kdo ví, že je Bohem milován, nepočítá, že musí trávit čas s Bohem, že musí přiložit ruku k dílu při budování Božího království.

Přijde malý chlapec z křesťanské rodiny ze školy domů a povídá tatínkovi: „Tak si, tati, představ, jaká je to na tom světě nespravedlnost. Já chodím do kostela, ráno musím vstávat, mrznu tam… a představ si to, že ten Ježíšek přinesl dárečky i ostatním dětem, které do toho kostela vůbec nechodí. Ráno můžou spát a pak se koukat na televizi.“ Co má ten tatínek tomu dítěti odpovědět?

Dal by se povědět příběh o stavbě krásného paláce. Jsou zde lidé, kteří na stavbě tohoto paláce pracují. Nosí cihly, skládají je, míchají maltu… a pak jsou další lidé, kteří se na ně dívají a vysmívají se jim. Jenomže jednoho dne bude palác postavený. Jeho brány se otevřou a všichni budou pozváni dovnitř. Budou tam jedni i druzí lidé. Jedni budou procházet chodbami paláce a radovat se: „Toto jsem budoval já.“ Budou šťastní a hrdí. Druzí budou sice rádi, že to všechno mohou vidět, ale časem je přemůže smutek a zklamání ze sebe sama, protože ke stavbě svým dílem nepřispěli.

A tak je to i s Božím královstvím. My se tady o něco snažíme, není to pro nás jednoduché, musíme překonávat úklady zlého, ale jednou, až to uvidíme z toho Božího pohledu, budeme šťastní, že jsme mohli Kristu pomáhat, že jsme svým dílem mohli přispět k budování Božího království. Je tedy velmi důležité žít s vědomím, že jsem Bohem vyvolen a milován, proto mohu pracovat na budování jeho království. Proč jsem křesťanem? Protože mě Bůh miluje. A proto mu také nabízím své síly.