Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Podobat se králi

Text k zamyšlení zvláště pro družinu Jízdy králů u příležitosti 7. neděle velikonoční | 28. května 2017

V jedné zemi vládl moudrý král. Spravoval ji dobře, ale léta přibývala, dětí se nedočkal, a tak se stalo, že zestárl a neměl následníka. I rozhodl se, že vybere svého nástupce velmi netradičním způsobem. Po celé říši dal rozhlásit, že bude slavnostní ples. Každý, kdo se ho zúčastní, může se pokusit napodobit krále. A ten, kdo se mu bude podobat nejvíce, usedne o půlnoci na trůn jako nový vládce. I sešli se v daný den na hradě chudí i bohatí, urození i prostí lidé a všichni si byli podobní jako vejce vejci. Měli na sobě paruky, masky, královské šaty a netrpělivě čekali na přelom noci. Čas si krátili povídáním, pojídáním a popíjením, takže služebníci měli plné ruce práce. I stalo se, že jeden starý sluha, který nesl tác s pitím zavrávoral a upadl. Ti, kdo kolem něj stáli, se na něho osopili: „Co děláš ty nemehlo, vždyť jsi nám málem umazal drahocenné šaty. Honem to ukliď a už se tu neobjevuj!“ Mezi rozhněvanými hosty byl i nějaký mladík, kterému se starého sluhy zželelo. I poklekl a pomohl mu všechno sesbírat a uklidit. Za odměnu mu sluha vtiskl do dlaně starodávný prsten. Mladík se bránil a chtěl ho vrátit, ale než se nadál, stařík zmizel mezi ostatními hosty. Když pak zvony odbily dvanáctou hodinu, ozvaly se fanfáry a vstoupil král. Jaké bylo překvapení, když místo zlatem vyšívaného šatu měl na sobě oděv sluhů. Vystoupal k trůnu a pravil pevným hlasem: „Mnoho z vás se mi podobá zjevem, ale jen jeden z vás i svým srdcem. Nechť přistoupí ten, který se stejně jako já, nebojí druhým sloužit. Nechť mi vrátí můj prsten a přijme za svůj tento trůn.“

Oslavili jsme Nanebevstoupení Páně. Ježíš je Bůh, který se stal člověkem. Vzal na sebe místo nás trest za hříchy a jednou provždy nám získal vítězství. Vrací se zpět do nebeského království, ale přesto zůstává i s námi. A my… my jsme zbožštěni.

V tyto dny slyšíme pojem „král“ skloňovat ve všech pádech. Ale díky tomu, co jsem právě řekl, si můžeme říci, že každý z nás je král. Do tohoto královského stavu Ježíš každého z nás povolal ve křtu (pomazání na kněze, proroka a krále). Jak s tím žít?

Kdo je to král?

Král je ten, kdo vládne. Ale vládnout neznamená poroučet druhým. Vládce umí poručit sobě, aby mohl sloužit druhým. Skutečný král umí bojovat se zlem, zvláště s tím, které útočí na jeho mysl a srdce. Se zlobou, hněvem, strachem, smyslností, nenávistí, leností, závistí a podobnými nepřáteli. Ovládá své myšlenky, slova i skutky. Tato trojice se objevuje při zpytování svědomí na začátku mše svaté, kdy se ptáme: Jak vládnu svým myšlenkám, slovům a skutkům? Dobrý vládce slouží dobru, které vítězí v jeho srdci. A tím nejvyšším dobrem je milující Bůh.

Král je suverénní vládce. Šaty dělají člověka, říká přísloví. A ve světě to tak někdy platí. Ale ne před Bohem. Bůh vidí do srdce člověka. Vidí, na co teď myslíme. Vidí, po čem toužíme a co nás ohrožuje. Vidí i to, co potřebujeme a co by nám prospělo, a chce nám to dát. Ale respektuje náš majestát. Respektuje naši svobodu. Jedná s námi jako s královskými kolegy. Čeká se svou milostí na naše pozvání.

Král je moudrý. Moudrý král nespoléhá jen na sebe, ale spolupracuje s nekonečnou moudrostí, láskou a krásou, s živým Bohem. Poslouchá hlas svědomí. V modlitbě a svátostech hledá inspiraci a sílu pro každodenní život. Otvírá Bohu své srdce a stává se tak moudrým, milujícím a krásným člověkem.

A já vám moc přeji, aby se vám toto dařilo. Abyste nejen navenek, nejen na chvíli, ale celým svým srdcem byli skutečně dobrými lidmi, vznešenými králi. Aby každý, kdo se s vámi setká, poznal, že ve vašem srdci je pevný trůn, že na něm sídlí Bůh a vy spolu s ním vládnete svým životům.

478 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *