Bez Božího požehnání…

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle v mezidobí | 7. února 2016

Bez Božího požehnání marné lidské namáhání. I tak by se dala uvést dnešní událost se zázračným rybolovem. Petr pracoval celou noc a nic nechytil. Ale pak, když jednal na základě Ježíšovy výzvy, měl najednou plné sítě. Objevil sílu Božího požehnání. Kdo by nestál o takovou pomoc. Jak tedy takové Boží požehnání získat?

Člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže. Modli se a pracuj. To jsou dvě zlidovělé rady, které otevírají cestu k Božímu požehnání. Modlitba a píle vedou do zdárného cíle. Ale věc není tak jednoduchá.

V jedné anekdotě telefonuje paní do pneuservisu, že jí ušlo kolo u auta. Mechanik chce nachystat rezervu, a tak se jí ptá: „A jaké pneumatiky tam máte?“ A ona odpoví: „Čtyři černé – tři kulaté a jednu placatou.“

Anekdotou si nechceme z nikoho utahovat, ale vědět, že modlitba a píle otevírá cestu Božímu požehnání, je jako povědomí, že auto má čtyři černá kola… Je třeba vědět ještě něco víc.

Už pohané se v čase Římské říše modlili, aby získali pomoc bohů. Zkoušeli to po dobrém: Například, když chtěli zajistit příznivé počasí pro práci na vinohradu, vylili na zem sklenici vína a vzývali božstvo o pomoc. Ale zkoušeli to i po zlém. To v případě, že božstvo nesplnilo, oč bylo žádáno. V takové situaci jeho svatyni zrušili a našli si jiného patrona. Byť křesťané, někdy jednáme podobně. Přijdeme do kostela, nabídneme nějakou modlitbu a čekáme na výsledek. Když nic nepřichází, vyměníme Boha za léčitele, kartářku… někdy chceme dokonce Pána Boha trestat prohlášením, že není. Ale, jak asi tušíme, ani jeden ze způsobů nám nepomůže získat Boží požehnání.

Jak se tedy modlit, abychom Boží požehnání mohli přijmout? Odpovězme si příběhem.

Za opatem přijde muž a ptá se, kolik stojí Boží požehnání. Opat mu odpoví, že nic. „A jak se dá tedy získat?“ ptá se muž. Opat se zamyslí a praví: „Poctivě konej co ti velí tvůj stav, radí tvé svědomí a vnuká Duch svatý.“ „A co to konkrétně znamená?“ ptá se dále muž. Opat tedy vysvětluje: „Jsi-li manžel a otec, buď dobrým manželem a otcem, jsi-li dělník nebo mistr, buď dobrým dělníkem či mistrem a tak podobně. Poctivě konej, co ti velí tvůj stav. A když nastanou nesnadné situace, při výchově, při práci, konej, co ti radí svědomí. A když ani v jeho hlasu nenajdeš odpovědi, hledej v modlitbě a rozjímání, co ti hlasem Ducha svatého, radí sám Bůh. Měj na paměti, že Boží požehnání se nedá koupit, ale dá se do něho vstoupit. Každodenním poctivým životem s Bohem. Boží požehnání je jako řeka, která protéká světem lidí. Dá se jít podél břehu, nabírat dlaněmi po kapkách její vodu a občerstvovat se jí. Ale dá se do ní také vstoupit a nechat se unášet jejím proudem k věčnosti. Plavat v ní znamená konat, co velí stav, radí svědomí a vnuká Duch svatý.“

Apoštol Petr svědomitě pracoval, jak mu velel jeho stav, udělal dobrý skutek – prokázal službu Pánu Ježíši, jak mu radilo svědomí, nakonec naslouchal jeho hlasu a poslechl, když ho Ježíš vyzval k nepochopitelnému činu. Odměnou mu bylo, že dostal, po čem toužil. Ba ještě mnohem víc. A tím dnešní událost pokračuje. Petr nezůstává u ryb, které dostal. Neupnul se k daru, ale následuje Dárce – toho, kdo ho obdaroval – Ježíše. Kéž je toto jeho jednání i pro nás příkladem. Když toužíme po Božím požehnání i tehdy, když jsme od Boha obdarováni. Neskončeme u daru, ale následujme Dárce.