Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Bez Ducha Svatého

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Seslání Ducha Svatého (Jan 20,19-23) | 9. června 2019

Když si jeden kněz v náboženství povídal s dětmi o Duchu Svatém, zeptaly se ho: „Proč se Duch Svatý maluje jako holubice?“ Kněz jim na to povyprávěl tento příběh.

Byl jednou jeden král a ten měl syna, kterému chtěl předat vládu. Ale protože syn prožil celý svůj dosavadní život v paláci, neměl k vládnutí zkušenosti. A tak se otec rozhodl, že ho pošle do světa. Ať pozná, co lidi trápí a co potřebují, jaké mají starosti a radosti, jak to chodí v jiných zemích a královstvích. Syn souhlasil, ale pak se zamyslel a zeptal se: „A jak najdu cestu domů? Jak poznám v cizím světě, kterým směrem se vydat, abych se šťastně vrátil?“ Otec na něho pohlédl a usmál se: „Dám ti tři průvodce, kteří ti v potřebnou chvíli pomůžou.“ Když nastal den odjezdu, rozhlížel se králův syn po svých průvodcích. Žádní muži, strážci ani rádci však na nádvoří nebyli. Místo nich se objevil král a v ruce nesl klec se třemi holoubky. Předal ji synovi a řekl: „Dobře se o ně starej. Až uzraje čas k návratu a ty nebudeš vědět kudy kam, ukážou ti správný směr.“

Tento příběh nevysvětluje, proč je symbolem Ducha Svatého holubice. Tu používáme od dob, kdy na Ježíše v této symbolické podobě sestoupil Duch Svatý. Ale krásně nám ukazuje důležitý úkol Ducha Svatého. Totiž to, že nás vede domů. Ukazuje lidem cestu k nebeskému domovu. A ne ledajakým způsobem. Není to jen to nejnutnější, co pro návrat potřebujeme, ale nabízí mnohem víc, než vůbec dokážeme přijmout. Cesta Ducha svatého není jen účinná, ale i krásná. Jak říká sv. Basil Veliký:

„Ducha Svatého se všem dostává pouze v té míře, jaké jsou sami schopni, nikoli jak může on.“

To znamená, že Duch Svatý má možnost obdarovat mnohem víc, má pro nás připraveny velké věci, ale nemůže nám předat víc, než jsme schopni přijmout.

Na počátku církve stál Duch Svatý se svými dary, ale vede ji také dál. Bez něho a jeho darů zůstává jen „obal“. Krásně to vyjádřilo jedno porovnání.

Bez Ducha Svatého by pro nás byl Ježíš jen zajímavou historickou osobností. Díky Duchu Svatému je ale i dnes Ježíš živý, ten, který může působit v našich životech.

Bez Ducha Svatého by bylo křesťanství jen spolkem umírajících. S Duchem Svatým křesťanská víra člověka uschopňuje plnohodnotně žít.

Bez Ducha Svatého by byla Bible jen učenou knihou. S Duchem svatým se ale stává Božím slovem adresovaným konkrétnímu člověku do naší konkrétní situace.

Bez Ducha Svatého by bylo zvěstování evangelia jen informací jednou z mnoha. S Duchem Svatým se zvěstování stává posilou na cestě životem.

Bez Ducha Svatého by byly svátosti jen folklórními zvyky a kulturními rituály. S Duchem Svatým však svátosti zprostředkovávají Boží moc a sílu.

Bez Ducha Svatého by byla liturgie jen nostalgickým divadlem. S Duchem Svatým se však stává oslavným setkáním s Bohem.

Bez Ducha Svatého by byla církev pouhou organizací a institucí. S Duchem svatým se stává společenstvím, živým organismem a rodinou, která přináší osvobození a záchranu od zla.

Bez Ducha Svatého by byla charita jen sociální činností. S Duchem Svatým se však stává službou samotnému Bohu v potřebných.

Nepodobá se ta první část vylíčených skutečností až moc naší realitě? Potřebujeme Ducha Svatého?

Nejenom dnes, ale i každý nový den začínejme vzýváním Ducha Svatého. Přijměme pozvání k prožívání času, kdy může na nás působit, rozvíjet v nás to, co do nás vložil Bůh a obdarovávat dary, které pak využijeme pro dobro celé farnosti. Jen tak budeme farní rodinou krásnou, živou a životaschopnou i v příštích generacích.

157 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *