Biskupský sbor a jeho hlava

Text k zamyšlení u příležitosti 21. neděle v mezidobí | 21. srpna 2011

Když se s rodiči připravujeme na křest jejich dítěte, zazní jedna z několika událostí, které se při křtu stanou – „Vaše dítě se stane součástí církve.“ Co to znamená „stát se součástí církve“? Církev není žádná organizace ani společnost, která nabírá své členy. I když podle státního zřízení jsme začleňováni mezi organizace a každá farnost má své IČO… přesto jsme společenství těch, kteří křtem patří Kristu. Společenství napříč všemi národy a kulturami. Nejsme řízeni ani monarchisticky ani demokraticky. Církev je postavena na apoštolech v čele se sv. Petrem a jeho nástupci. Tento pastýřský úřad Petra a ostatních apoštolů tvoří jeden ze základů církve.

I když má nástupce sv. Petra – římský biskup – ze svého úřadu plnou pravomoc, je ve spojení se sborem biskupů. Rozmanitost složení tohoto sboru z mnoha jedinců, vybraných z různých krajů světa vyjadřuje všeobecnost a jednotu Božího lidu (srov. KKC 885). Jednotliví biskupové vykonávají svou pastýřskou správu nad částí Božího lidu, která jim byla svěřena. V tom jim pomáhají kněží a jáhnové. Místní církevní celky, které jsou si blízké a mají stejnou kulturu, pak vytvářejí církevní provincie, patriarcháty nebo oblasti.

Pán udělal z apoštola Petra viditelný základ své církve. Jemu svěřil klíče. Římský biskup, nástupce svatého Petra, je hlavou sboru biskupů, nejvyšším pastýřem a učitelem církve. Biskupové jsou nástupci apoštolů. Za pomoci svých spolupracovníků kněží a jáhnů mají povinnost učit nezkreslené víře a vést svou církev jako praví pastýři.

Přes to všechno funguje v církvi něco velmi zajímavého, tím je princip subsidiarity. Jak říká Kompendium KKC: „Podle principu subsidiarity nadřízená společnost nesmí přebírat úkol, který přísluší společnosti podřízené, nemá zasahovat do jejích pravomocí, ale spíše pomáhat v případě potřeby.“ To znamená, že rozhodnutí, která můžeme a máme udělat, za nás neudělá žádný představený. Jen my sami. I přes to, že jsme vedeni, že máme někoho, kdo byl od Boha pověřen, aby nás jako pastýř vedl, máme každý své kroky a ty mi nikdo nevezme. Ani ten nejlepší pastýř, který mi ukazuje cestu. Každý musíme svobodně vyjít za Božím hlasem. Toto svobodné rozhodnuté se počítá. Jdeme my, jdu já. „Jdu za Tebou, Pane, protože tobě jsem uvěřil.“