Bouře na moři

Text k zamyšlení u příležitosti 12. neděle v mezidobí | 21. června 2015

Dnešní evangelium (Mk 4,35-41) je velmi zajímavé jako celek, ale obsahuje taktéž krásná zákoutí – detaily a souvislosti, na která se pojďme podívat. Pojďme do Ježíšovy školy pro život.

Odehrává se na Genezaretském jezeře. To je dlouhé 21 a široké 11 kilometrů. Hloubka dosahuje 45 metrů, což je pro představu čtrnáctipatrová budova. Bouře zde přicházejí znenadání a vlny při nich mají výšku až 6 metrů. A právě proto se tomuto sladkovodnímu jezeru říkalo moře – Galilejské moře.

Učedníci se vydávají k plavbě večer. Důležitým detailem v textu je zmínka, že učedníci vzali Ježíše s sebou, tak jak byl. Oni ho vzali. Proto k nim nastoupil. Byla to jejich iniciativa, která se jim náramně vyplatila. Dali mu polštář, udělali mu pohodlí, dobře se o něho postarali. A on se jim v pravou chvíli odvděčil.

Když přichází bouře, voda se hrne do lodi, učedníci budí Ježíše: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“ To je zajímavá věta. Proč neřeknou: „Pane, je zle, pomoz nám“? Učedníci neprosí o pomoc. Oni se diví, jak může Ježíš v takové chvíli klidně spát. Ještě nemají víru, že by jim, rybářům a námořníkům, mohl nějaký tesař v této těžké chvíli prospět.

Ježíš se probudil, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ Ježíš nepotřebuje, abychom mu vysvětlovali, co potřebujeme, jemu stačí když k němu přijdeme se svým zoufalstvím a bezradností a pomůže nám.

„A vítr ustal a zavládlo úplné ticho.“ Ticho bylo na moři i mezi učedníky. Byli překvapení, šokovaní, nic podobného nikdy nezažili. „Padla na ně bázeň, veliká bázeň.“ Evangelista zdůrazňuje toto místo, aby odhalil, co učedníci prožívají. Strach z bouře nahradila bázeň před Ježíšem. Strach pochází z nebezpečí, bázeň má svůj základ v hluboké úctě.

Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Proč se necháváte spoutat strachem, když máte mě? Věřte mi, důvěřujte mi, mě na vás záleží a já se o vás postarám. Já jsem mocnější než všechna nebezpečí světa. Přijměte pokoj, který vám nabízím.

„A říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“ To, co prožili, je hluboce zasáhlo a vzbudilo v nich důležitou otázku: „Kdo to je?“ Jsme pořád na začátku Ježíšova působení. Zatím uzdravil pár nemocných, pronesl několik kázání, část lidí ho považuje za léčitele, někteří za blázna, zavedení učitelé na něho pohlížejí s nedůvěrou a vedou s ním spory o dodržování Zákona. Zázrak na moři je pro učedníky velikou školou. Pomáhá jim, aby si k Ježíšovi vytvořili správný vztah postavený na úctě, lásce a vděčnosti.

Dnešní evangelium nás učí, že Bůh je dobrý, skromný a ochotný host, který má moc, když se na něj obrátíme.

Zároveň před nás klade důležité otázky: Má Ježíš v lodi našeho života místo? Jak vypadá tvůj modlitební koutek? Je pro tebe neděle den, který patří na prvním místě Bohu? Má ve tvém životě Bůh čestné kapitánské místo vyhrazený čas? Máš k němu úctu? Pojí tě s ním pouto bázně, nebo rozděluje strach?

Ježíš udělal zázrak, aby prohloubil víru učedníků. I v našem životě přicházejí a budou přicházet zkoušky, aby naši víru prohlubovaly. Když si přiznám svou křehkost a slabost, tím spíše mohu zakusit Boží moc a sílu. Protože pokora přitahuje zázraky.

Tento eucharistický rok nám připomíná, že Ježíše máme mezi sebou. V každé lodi kostela. Že se na něho máme obracet, když přichází bouře a vlny. I když nemáme představu, jak by nám mohl pomoci a nevíme oč prosit, on ví, co má pro nás udělat. Jediné, co potřebuje, je, abychom ho pozvali i do svých osobních „lodí“ a dali mu čestné místo ve svém životě.