Boží království v Písmu svatém

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle postní | 3. dubna 2011

Starý zákon odhaluje, že Bůh je jediným skutečným králem celého světa i vesmíru. On vše stvořil a všemu vládne. Když chce mít židovský národ pozemského krále, vnímá to Bůh jako zradu.

Izraelité se vzdávají bezprostřední vlády Boží, ale Bůh to dopouští, aby poznali, že vláda byť sebelepšího pozemského krále nemůže nahradit vládu a péči Boží. V dnešním prvním čtení slyšíme, jak Izrael dostává krále Davida. Je to muž, kterého vyvolí sám Bůh skrze proroka. Na znamení Božího vyvolení je pomazán olejem. Není vybrán podle zjevu, ale podle srdce.

Jeho působení provází Boží pomoc a požehnání. Jeho vláda je mocná, ale není bezchybná. I přes vyvolení zůstává slabým, chybujícím člověkem. Jeho pozemské království je jen nedokonalým obrazem království Božího, které jednoho dne nastolí Bohem poslaný Mesiáš.

Když přichází Ježíš, slíbený Mesiáš, snaží se vysvětlit, že Boží království se nebude podobat žádné světské instituci. Nebude záležitostí vlády světské, ale duchovní. Kde je pokřtěný člověk – křesťan, je i Kristovo Boží království.

Každý z nás, kdo jsme přijali křest, jsme vyslanci, zástupci, nositelé Božího království. To nás volá k aktivitě, abychom hájili ve světě zájmy svého krále – Krista. Máme být solí země, která chrání svět před zkažením. Máme být světlem světa, které odhaluje pravdu o Boží spravedlnosti a lásce. Máme o ní svědčit slovem i životem.

Když velvyslanec nějaké země spáchá v cizině zločin, vrhá to špatné světlo na celou jeho vlast. Naše vlast je v nebi, v Božím království a zde jsme jako vyslanci v cizině. Žijme tedy v živém spojení s Bohem, ať dáváme dobré svědectví o jeho Království.