Boží království

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Ježíše Krista Krále | 22. listopadu 2015

Pro království se někdy užívá řeckého slova monarchie. Je to složenina slov mono a arché. Mono znamená „jeden“ a arché je „vláda“, ale stejný základ má i slovo „nejstarší“. Sousloví monarchie tedy můžeme vyložit jako jediná, nejstarší vláda. A to v doslovném smyslu platí jen o Božím království. Bůh je nejstarší panovník, král králů, jediný skutečný vládce nebe i země.

Víme, že toto království není z tohoto světa, ale již v tomto světě je. Toto království žije v nás. Nakolik přijmeme Krista a jeho kříž, obejmeme ho a statečně neseme, natolik v nás přebývá jeho vláda. V plnosti pak bude toto království nastoleno při Ježíšově druhém příchodu.

Přišel za opatem mladík, a že by se chtěl zúčastnit křížové výpravy, aby pomohl šíření Božího království. Tu ho opat pochválil za jeho nadšení a pravil mu: „To je dobře, že chceš šířit Boží království. Ale jestli to míníš skutečně vážně, nikam se nevydávej. Poslechni starou mnišskou radu: Kdo Božímu království chceš prospěti – u svého Krále bývej a pozorně se na něj dívej. Jemu se zcela oddávej, co od něj přijímáš, to dál rozdávej. A zažiješ každý den mnoho bitev, ve kterých sice nepoteče cizí krev, ale svého potu vycedíš dosti, k slávě Boží a ďáblovi k marnosti.“

U Krále bývej a pozorně se na něho dívej. Modlitba, ve které nejen odříkáme Bohu naučené texty, ale také se s ním setkáme, nasloucháme mu a zůstáváme před jeho tváří, tam necháváme růst Boží království v nás.

Jemu se oddávej a to, co od něj přijímáš, rozdávej. Když budeme Bohu odevzdávat své pády, starosti i radosti, vyhneme se nebezpečí a iluzi soběstačnosti. Tedy se neuzavřeme a Bůh v nás bude moci své království upevňovat.

Ale připravme se, že to nebude zadarmo. Ve chvíli, kdy svůj vztah s Bohem, svou víru, vezmeme vážně, přijdou protivenství. Zde je dobré si uvědomit, že nepřítelem Božího království nejsou pozemské říše, ale ďábel, který využívá lidské slabosti a hlouposti a podněcuje zlobu a nenávist. A nejen v těch, kdo páchají zjevné zlo, ale i v nás. Učme děti, aby prosili za odpuštění rodiče, rodiče děti… není možné, aby se dva pohádaní šli sice vyznat ze svých vin – každý z jedné strany zpovědnice – ale dál spolu nemluvili.

Každou temnotu je možné porazit, když rozsvítíme světlo. Světlo ve tmě je Bůh, kterého pozveme do své hříšnosti. Začněme láskou u svých nejbližších, kterým můžeme prokázat odpuštění. Svému muži, ženě, sourozencům, sousedům. Boží království v našich srdcích bude tehdy nedobytné a neporazitelné, když si uvědomíme, jak jsme Bohem milováni a s touto láskou přistoupíme k těm kolem nás.

Kéž nám to Pán dopřeje.