Bůh mu dal více, než žádal

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti sv. Jakuba, patrona naší farnosti | 26. července 2015

První apoštol, který dosvědčil svou víru jako mučedník, jehož hrob je stále místem velké úcty a cílem mnohých poutí z Evropy i celého světa. Jaký byl jeho začátek? To nám prozrazuje první čtení, které hovoří o hliněné nádobě.

„Poklad víry máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.“

Svatý Pavel zde vysvětluje podstatu toho, co nás s dnešním světcem spojuje. Svatý Jakub nebyl vybrán jako dokonalý, ale jako ten, na němž se Boží velikost proslavila. Evangelista nezakrývá Jakubův začátek. Ba naopak, o to důkladněji jej popisuje, aby bylo jasné, jak se na něm projevila Boží moc.

Jakub a Jan přišli s vědomím výsady, že jsou Ježíšovými příbuznými, a hledají lidské jistoty. Ježíš velmi citlivě vysvětluje, jak se jeho pohled liší od jejich lidského pohledu.

Ježíš mu ukázal cestu, aby mu Jakub mohl postupně odevzdat svůj pozemský život, své jistoty, a dostal ten věčný v nebi. Nakonec se nebál, protože měl zkušenost bytí s Ježíšem – zkušenost zázraků, které viděl na vlastní oči (mnohdy spolu s Petrem a Janem). Možná mu utkvěla v paměti právě ta událost, kdy jeden malý chlapec věnoval Ježíšovi vše, co si vzal pro svou denní obživu, aniž by tušil, jak to dopadne. A Ježíš díky tomuto velkorysému daru nasytil pětitisícový zástup. Svatý Jakub poznal, že člověk může být s Boží pomocí velmi štědrý, i když dává z mála.

Jak jsem na tom já? Pokud chceme mít spoustu času pro sebe, nikdy nebudeme mít čas pro druhé. A už vůbec ne čas pro Boha. Tuto pravdu kdosi vyjádřil velmi pozitivně: „Pokud nemáš čas pomodlit se růženec, pomodli se dva a budeš mít čas i na třetí.“ Náš Bůh je velkorysý, pokud mu nabídneme nějakou část dne, nakonec máme dost času pro práci i odpočinek, modlitbu i zábavu, pro sebe i pro druhé. Udělejme zkušenost našeho patrona, že Bůh mu vše, co mu on nabídl, mnohonásobně vrátil.