Bůh nám poslal průvodce

Text k zamyšlení (nejen) pro královskou družinu Jízdy králů (slavnost Nejsvětější Trojice) | 26. května 2013

Sv. Jan Maria Vianney řekl krásné přirovnání o králi… který dává příkaz svému ministru vést jednoho ze svých poddaných: „Budeš tohoto člověka všude provázet a přivedeš mi ho nazpět zdravého.“ Tímto vysvětluje, že nám byl dán dobrý průvodce – Duch svatý, který nás chce přivést „domů zdravé“. A přece jsou takoví lidé, kteří tento dar od Boha nepřijímají – nechtějí mu naslouchat.

Jak už jsem řekl na začátku, Bible nám na prvním místě neříká, co máme dělat, ale mluví o tom, kdo jsem já a kdo je Bůh. Jsme dnes tady, abychom si připomněli, kdo je Bůh… pro mne. Ježíš nám ukázal Boha – vztah jednotlivých osob. Už nemůžeme říci, že je nám Bůh někde skrytý. Jsme lidé Nového Zákona. Být věřícím proto neznamená vědět, co nesmím a co musím, ale objevovat, kdo je Bůh.

Boha nikdy nikdo neviděl. Ježíš nám ho zjevil, ale tomuto zjevení můžeme rozumět a mít z něho užitek jen s pomocí Ducha svatého. Aby víra nebyla jen morálním kodexem, aby mi mohla přinášet radost, potřebujeme Ducha svatého. On je ten, který to celé může rozhýbat… jednoduše řečeno, on je láska, která zapálí jiskru mezi mnou a Bohem.

Dobře, víme, že to bez Ducha svatého nejde, ale kde ho získám? Neexistuje takový automat. Nelze si ho ani zasloužit. Bůh už udělal svůj krok jako první. Je nyní na nás, zda jej přijmeme. Bůh nám dal nedotknutelný dar moci se svobodně rozhodnout. Tento krok udělejme. Vzbuďme v sobě touhu, aby Bůh vstoupil do našeho života. A pokud cítíme lhostejnost, prosme, ať se to změní. Jděme tam, kde je Bůh přítomen (třeba ke svatostánku), zapomeňme na odříkanou modlitbu a začněme s Bohem mluvit.

Je to jako s dítětem u lékaře. Lékař se zeptá: „Jak ti je, jak se cítíš, kde tě to bolí?“ a dítě mu odpovídá. Čím víc dítě řekne, tím lépe mu doktor pomůže. Podobné je to s námi a s Bohem. On respektuje naši svobodu a vstupuje jen tam, kam ho pozveme. Uzdravuje to, co mu odhalíme. Jedná s velikou něžností a láskou. Když Bohu opravdu odpovíme na otázky: „Jak se cítíš? Jak ti je? Z čeho máš radost? Co tě skutečně trápí a bolí?“ pak mu ukazujeme, kde nás může duchovně uzdravovat.

Svatá Terezie přirovnává duši ke hradu s mnoha komnatami. V každém z nás je mnoho takových komnat s různými pocity, strachy, bolestmi, hříchy. Komnat, které potřebují otevřít. Přeji vám, abyste dokázali Bohu dovolit, aby vás miloval a vedl Duchem svatým. Takový život a taková víra bude přinášet radost.