Být před Bohem opravdově

Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle v mezidobí (Mt 5,17-37) | 16. února 2020

Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Když čteme tuto větu, může nás napadnout otázka: „Co je to dokonalá spravedlnost?“ Odpovědět si můžeme takovým příměrem.

Představme si, že nám prodavačka vrátila víc peněz, než měla. Co uděláme? Někdo si peníze nechá a dopustí se tím nespravedlnosti, protože si nechá něco, co mu nepatří. Jiný se rozhodne peníze vrátit. A tu je důležité si říci, proč peníze vrátil. Někdo jen proto, že jsou v obchodě kamery a mohlo by se přijít na to, že jednal nečestně. Jiný peníze vrátí, aby ho netrápilo svědomí. Další si uvědomí, že peníze budou prodavačce chybět, že je bude muset zaplatit ze svého, bude mu té ženy líto, a proto je vrátí. Všichni udělají spravedlivou věc. Někdo ze strachu, někdo z lásky k sobě, někdo z lásky k druhému. A jako se liší jejich pohnutky, tak se liší dokonalost spravedlivého skutku.

Když hovoří Ježíš o tom, že je potřeba mít spravedlnost, která bude dokonalejší než spravedlnost farizeů, hovoří o tom, že pohnutkami našeho spravedlivého jednání nemá být strach, samolibost z vlastní dokonalosti, dokonce ani láska k bližním. Naší nejhlubší pohnutkou má být láska k Bohu. To je náročný požadavek, se kterým se není snadné vyrovnat.

V některých obdobích se kostely vymalovávaly obrazy, které znázorňovaly peklo a nebe. Měly lidi motivovat, aby jednali spravedlivě, protože jen tak uniknou trestu a získají odměnu. Umělci to mysleli dobře, ale pro skutečnou motivaci k dokonalé spravedlnosti je potřeba jediná věc. A tou je kříž, připomínající umučení Ježíše Krista. Kdo se dokáže podívat na kříž a přizná si, že má svůj podíl na Ježíšově utrpení, v tom se může probudit láska a vděčnost, které vedou ke konání spravedlnosti, o které Ježíš mluví.

Dokonalá spravedlnost se rodí z lásky k Bohu, který nás miluje tak, že se za nás obětuje. A to, zda je součástí našeho života, poznáme podle svého postoje k Božímu zákonu.

Kdo pochopil a prožil, že je Bohem milován, hledá způsoby, jak milovat. A tím plní Boží zákon. Kdo ještě nepoznal Boží lásku, hledá důvody, proč to nejde, a výmluvy, že na to není kdy. Je důležité si pravdivě přiznat, k jaké skupině se řadíme. A tedy uznat, že je třeba se posunout dál, že je třeba přicházet ke kříži a učit se lásce. Jen tak můžeme stát před Bohem „opravdově“ a ne „jen jako“.