Církev a nekřesťané

Text k zamyšlení u příležitosti 28. neděle v mezidobí | 9. října 2011

V životě člověka může být vždy dvojí motivace – běžec může utíkat buď před někým nebo za někým. Buď utíkám proto, že mám z něčeho strach nebo za něčím, na co se těším. Toto pravidlo je velmi důležité, budeme se na něj ještě odkazovat.

Určitě jsme slyšeli výrok, že „mimo církev není spásy“. Jak tomu rozumět? Když se jako věřící (církev) díváme na nevěřící, tak nehovoříme o tom, co nás rozděluje, ale o tom, co nás spojuje. I v nevěřícím člověku můžeme vidět toho, kterého Bůh volá k sobě. Člověka, který ještě nepřijal evangelium, ale se kterým sdílím společný původ a společný cíl.

Přesto, že jsme z této jednoty vzešli a mohli jsme přebývat v Bohu, tak od něj odešli… A právě proto poslal Otec svého Syna, aby všechny zbloudilé a rozptýlené znovu sjednotil ve své Církvi. Když se pak řekne, že mimo ni není spásy, nemyslí se tím nějaký „strašák“, před kterým se v Církvi ukryjeme, ale naopak velký poklad, který v Církvi získáme.

Do církve vstupujeme křtem, jako branou, a máme v ní vše, co ke spáse potřebujeme. Přesto věříme, že si Bůh může k sobě přivést lidi cestami, které jsou známy jen jemu. Lidi, kteří bez vlastní viny neznají evangelium. Ale hledají Boha podle hlasu svého svědomí a snaží se takto plnit jeho vůli. Jinak je to ale s těmi, kteří poznali poklad spásy v církvi. Kteří vědí, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista církev založil, a přesto ji odmítají.

K této všeobecnosti církve pak patří také misijní požadavek na každého učedníka. „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,19–20). Cílem takového misijního úsilí není nic jiného než aby každý člověk zakusil Boží lásku. A tady vzpomeneme opět to úvodní pravidlo. Abychom mohli dát druhým lidem poznat pravou tvář Boží lásky (a tak naplnili své misionářské poslání), je třeba, abychom sami ve své víře „neběželi“ jako ti, co musí… ale ti, co chtějí. Toto vlastní rozhodnutí nanejvýš cení Bůh u Ježíšovy matky Panny Marie, toto očekává i u každého z nás. Tento postoj běžce, který utíká za svým cílem, je nezbytný i pro každou misijní činnost. Jen takto můžeme ukázat svou víru ve správném světle.