Co znamená věřit v Boha?

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nejsvětější Trojice (Jan 3,16-18) | 11. června 2017

Víra je jedním z klíčových slov dnešního evangelia. „Kdo věří, není souzen, kdo nevěří, už je odsouzen.“ Definice víry může být různá. Pro nás je důležité, že v Bibli je podstatou víry poznávání a následování. Bůh se člověku dává poznat, aby ho člověk mohl následovat.

Otcem víry je nazýván Abrahám. Naslouchal Božímu hlasu, poznával Boží vůli, přijímal ji a následoval za všech okolností. Je pro nás příkladem. Když se mu máme podobat, je potřeba mít jasno v otázce: Kdo je to Bůh a co znamená v něho věřit?

Slavnost Nejsvětější Trojice připomíná, že Bůh je milující Otec, který nám dal svého jediného Syna a skrze působení Ducha Svatého chce přebývat v každém z nás. Jde o Otce nikoli na lidský způsob, žádný otec na zemi se nechová jako on. Je to Otec bezbranný před svobodným rozhodnutím člověka, Otec, který umí časovat jenom sloveso „milovat“ (papež František). Nás zve do společenství lásky, kterou můžeme už tady na zemi zakoušet. Stačí věřit – přijímat tyto pravdy, které nám Ježíš zjevil a následovat příklad, který nám dal.

„Víra, která se neprojevuje skutky je mrtvá,“ říká apoštol Jakub ve svém listě. Proto je dobré si občas položit otázku: „V jakém stavu je má víra? Hledám, rozpoznávám, přijímám a konám Boží vůli?“ U víry, která nás má spasit nestačí říkat: „Myslím, že nad námi něco je.“ Nestačí jednou za týden zajít do kostela. Víra je vztah, o který je potřeba pečovat a rozvíjet ho každý den v soukromí, ve společnosti, v práci i doma.

Povězme si k tomu příběh: Jeden námořník přišel ke zpovědi. Vyznal pár hříchů a čekal na rozhřešení. Tu se ho kněz zeptal: „A jak často se modlíte?“ „No, na moři nemám čas, na souši nemám klid, takže se modlím jen když se octnu v nebezpečí. Ale to se pak modlím opravdu upřímně.“ „A myslíte, že to stačí?“ „A proč by to nestačilo? Pán Bůh přece ví, že věřím. Tak co ho budu pořád otravovat nějakými modlitbami. Obrátím se na něho, až když mi moje síly nestačí.“ Kněz se zamyslel. Co na takový postoj říci? Pak ho osvítil Duch Svatý, a tak položil námořníkovi další otázku: „A jak často kontrolujete na moři kurs lodi?“ Odpověď dostal hned: „Kurs musíte hlídat každou chvíli. Kdyby se loď odchýlila, znamenalo by to zdržení a často i velké nebezpečí,“ pravil vážně námořník. „Tak, tak,“ přitakal kněz „a vězte, že s vírou a modlitbou je to podobné. Věřit v Boha znamená vydat se správným směrem, který vede k věčnému životu v nebi. A to nestačí dělat, jen když se očividně ztratíme a teče nám do bot. Modlit se je potřeba stále, protože modlitba je chvíle, kdy kontrolujeme kompas víry a ptáme se, jestli směřujeme ke správnému životnímu cíli.“

Věřit tedy znamená denně se obracet k Bohu s modlitbou:

„Bože, Otče, co mám dělat, abych dospěl do tvého království?

Pane Ježíši, co ty bys dělal v této mé situaci, na mém místě?

Duchu Svatý, prosím, osvěcuj mou mysl, potěšuj mé srdce a dej mi sílu vykonat co je správné. Amen.“