Dala ze svého nedostatku

Text k zamyšlení u příležitosti 32. neděle v mezidobí | 8. listopadu 2015

V dnešním evangeliu (Mk 12,38-44) můžeme najít několik krásných myšlenek pro poučení i povzbuzení. Alespoň tři si tady nabídněme.

Ta první by se mohla uvést rčením: Je lepší sedmikráska darovaná z lásky, než kytice růží přinesená z povinnosti. I nepatrný dar může mít obrovskou hodnotu. A naopak i velká gesta mohou křičet svojí prázdnotou. S dětmi jsme si v pátek vysvětlovali, že Ježíš vidí do našeho srdce. Je třeba si to stále připomínat. Bůh nás neposuzuje podle toho, jak bychom my druhé soudili. Nezapomínejme dávat svým slovům a skutkům i vnitřní obsah. Než někoho oslovíme či obdarujeme, vzbuďme ve svém nitru o toho člověka zájem, probuďme k němu úctu a lásku. Učme se na druhé dívat Ježíšovým pohledem. Bůh vidí pohnutky našeho jednání a lidé je často také vycítí.

Druhá myšlenka: Buďme v dávání nezištní. Nebuďme smutní, když nám lidé na naši snahu neodpoví a neocení ji. Ovdovělá žena z evangelia se nedočkala pozornosti ani vděku od žádného člověka. Ale Bůh její počínání nepřehlédl a navíc nám ji dal navěky jako zářný příklad. I nepatrný skutek vykonaný z lásky má před Bohem nesmírnou hodnotu. Bůh na něj nikdy nezapomene, nepřijdeme o svou odměnu.

Třetí myšlenku si uvedeme krátkým příběhem.

Jeden boháč chtěl dokázat, že i když je majetný, není tak úplně špatný člověk. Zavolal si tedy chudého mnicha, o kterém se proslýchalo, že žije v pověsti svatosti. Když k němu onen mnich přišel, boháč pravil: „Abys věděl, že i já jsem dobrý člověk, žádej, o co chceš, a dám ti to.“ Mnich se zamyslel a pak pravil: „Dej mi polovinu z toho, čeho máš nedostatek.“

To je zvláštní přání. Dej mi polovinu z toho, čeho máš nedostatek. Když čteme dnešní evangelium, vidíme vdovu, která měla nedostatek peněz, a přesto se o vše rozdělila s chrámem. Byla věřící a měla dobré srdce. Ale čeho máme nedostatek my?

Často říkáme, že máme málo času. Spěcháme, jeden druhého přehlížíme, děláme ukvapené závěry bez toho, že bychom hledali Boží moudrost. Máš málo času? Dej ho část Bohu a aspoň krátce se pomodli. Dej ho část svému muži, ženě nebo dětem, podívej se jim do očí a řekni, že je máš rád… Máš málo času jako šéf v práci? Zastav se, dej ho část svým zaměstnancům. Navštiv je, pozdrav je, povzbuď vlídným slovem, popřej jim něco hezkého.

Někdy v sobě máme málo trpělivosti. Vím, že se to dobře říká, ale zkusme si vzpomenout, až se někdy rozzlobíme, že je třeba najít ten kousek vlídnosti a dobrosrdečnosti, který se v nás někde krčí, a podělit se s tím, kdo nás nazlobil. Naše slova pak budou mít cenu zlata.

Jindy býváme večer unavení. Nemáme na modlitbu. Ale když alespoň polovinu toho času, který zůstal, věnujeme rozhovoru s Bohem a pomodlíme se za sebe a za druhé, získáme milosti, jako bychom podnikli pěší pouť.

Když dojdeme k závěru, že jsme příliš zaměstnáni, než abychom se zapojili do života farnosti, do zpěvu ve sboru, úklidu nebo se přidali k některému z modlitebních společenství či k adoraci. Vezměme polovinu času, který máme na své koníčky či odpočinek u televize a nabídněme ho Bohu. Bůh pak velkoryse rozmnoží to, co nám zůstane. Takže budeme dávat, ale neubude nám.

A mohli bychom pokračovat dál. Kdykoli budeme mít pocit, že nejen nemáme nazbyt, ale dokonce nám chybí, nebojme se vzít část toho, co zůstalo, a s odhodláním chudé ženy z evangelia nebo prvního čtení se rozdělme.